Rozhovor

Začal bych hlavolamem: jak je možné, že nám pohled do slunečních paprsků či svařovacího oblouku trvale poškozuje zrak, zatímco když se díváme na totéž v kině, třeba Sunshine se velkorysými záběry na slunce vyloženě pyšnil, oči zůstávají v bezpečí. Zjevně to má co do činění s tím, že na oko působí mnohem větší rozsah elektromagnetického spektra a v mnohem větší intenzitě, než jaký zachycují filmové kamery. Z čehož je celkem evidentní, proč nemůže film nikdy zcela odrážet skutečný svět, ačkoliv je o tom spousta tvůrců a ještě větší množství diváků odjakživa přesvědčena. Nikoliv však Coppola, neboť Rozhovor pojednává v zásadě o tom, proč není radno věřit svým očím a je lepší se spoléhat na sluch. Dokonce v tom spočívá obrovské morální poučení plynoucí z celého příběhu, neboť Gene Hackman tu nehraje nějakého ztroskotance či losera, jak se může na první pohled zdát, nýbrž naopak muže věřícího správně až do poslední chvíle ve vlastní sluch a nejmodernější zvukové vybavení, které používá pro svoji práci. Úplný závěr, kde hlavní hrdina sloupne tapety ve svém bytě, lze chápat i jako metaforu sloupávání falešných vizuálních mediálních fasád kolem, zatímco hrou na saxofon stvrzuje příklon ke sluchu a ke zvuku. Hrdina nosí rovněž brýle, což jen posiluje jeho nedůvěru ve zrak. Rozhovoru tato nedůvěra velmi prospívá i po umělecké stránce, neboť namísto poněkud otřepaných halucinací a divokých snů zprostředkovává stísněnou paranoidní atmosféru nepřímo a náznaky. Bývá-li tedy Rozhovor chápán jako kopie Zvětšeniny, je třeba k tomu dodat, že Antonioni řekl pouze jednu část pravdy (s obrazy je něco v nepořádku), ale dořekl to až Coppola. (14.10.2012)

Televize odlákala z kin tradiční rodinné publikum a studia hledala cesty, co dělat jinak. Zároveň se objevila autorská generace chlapíků, která zaútočila na zkostnatělý Hollywood. Jedním z nich byl i Francis Ford Coppola, jehož hlavní hrdina nahraje za velmi obtížných podmínek rozhovor s mizernou kvalitou zvuku. Obsah ho nezajímá, chtěl jej vlivný klient. Mravenčí prací z útržků dialogu zamilované dvojice složí zajímavý příběh, u kterého se postupně mění v angažovaného aktéra. Gene Hackman hraje unaveného odborníka na odposlechy skvěle, pečlivě ladí své aparatury, zatímco v reálu kulminuje nechvalně proslulá kauza Watergate. Coppola je precizní, nikam nespěchá, což na druhou stranu nesedne každému. Stejně jako jistá monotónnost. Soustředěný (a nadčasový) portrét dané doby. (20.07.2024)

Tesil som sa na tento film a musim sa priznat, ze som sklamany, ale nejdem pod 3 *. Necakal som, ze to bude tak zdlhavo-monotonne nudny film, aspon ta prva hodina mi tak pripadala. V druhej polovici filmu sa uz dej zacal trosku krystalizovat a zacalo to byt celkom zaujimave. Gene Hackman je skvely herec a tuto depresivnu postavu Harryho Caula zahral velmi dobre, ale na mna bol az prilis depresivny a to co urobil na konci filmu je ukazka choroby z vlastneho zamestnania. Ako som sa niekde v zaujimavostiach docital, specialne pre tuto ulohu sa naucil Hackman hrat na saxofone, ale ja saxofon a dzez nielenze nemam rad, ale bol vo filme uplne zbytocny. Pre malu zaujimavost: v scene v hoteli, kde pocas vrazdy chytro zastrel zavesy, bol strih, zavesy rozostrete a zase strih zavesy zastrete. Skoda len, ze som nevedel, ze tam hra Harrison Ford, pretoze som ho tam vobec nespoznal. Na tento film su rozdielne nazory, takze si nazor urobite sami, ked ho uvidite... 08.10.2008 ____ Gene Hackman - (Harry Caul) +++ John Cazale - (Stan) +++ Allen Garfield - (William Moran ´Bernie´) +++ Frederick Forrest - (Mark) +++ Harrison Ford - (Martin Stett) +++ Produkcia: Francis Ford Coppola +++ Hudba: David Shire +++ (08.10.2008)

Svet Paranoika. Sprievodca - Gene. Výsledok - v pohode. V rámci postupného podávania informácií, určitej atmosféry a aj dobre napísaného scenára pomerne slušné dielko. Nechalo ma ale počas celého príbehu chladným. Mám rád divné postavy rovnako ako ktokoľvek iný, ale nazrieť pod opar tajomstiev musí byť podľa môjho názoru omnoho brilantnejší, alebo depresívnejší. Jazzík je v pohode, keď si roztrieskate byt a finálne myšlienka, mnohé zachraňuje, pretože pôsobí ucelene a účelovo. Nie sme na pochybách čo chcel Coppola tým všetkým povedať, pretože to hovorí dobre. Mladý Ford núti k pousmiatiu a celé sa to nesie v dobre zvolenom duchu. Ale naozaj som čakal niečo omnoho silnejšie. Niečo čo ma prinúti vytvoriť si k postave silnejší vzťah, než ten, že mu trochu šibe na majáku a preto je pomerne ľahké sa mu dostať do hlavy, aj keď si možno myslí opak. Ak už Coppolu tak asi Draculu a Apocalypsu. (24.03.2015)

Neodvažuju se pochybovat o formální dokonalosti tohohle snímku, nemůžu ale říct, že by mě nějak zaujal. Možná že ve mně Rozhovor postupně poroste - ostatně zatím žádný Coppolův film se mi napoprvé nelíbil a časem to některé z nich dotáhly k maximálnímu zážitku. Teď to tak žhavé nebude, ale nějaký vývoj nevylučuju. (21.06.2012)