Rozhovor

Nespochybňujem kvalitu, ktorá tu iste je, ale nejak mi nesedelo to až príliš pomalé budovanie atmosféry. Prvá polovica filmu sa neskutočne vlečie a nepomáha tomu ani riedky dej. Hackmana mám rád, ale i tak priznávam mierne sklamanie. Okrem vlažného tempa je tu mnoho scén, kde sa dokopy nič nedeje a film ešte viac naťahujú. Keby bol o 20 minút kratší, hviezdu by som určite pridal. O niektorých filmoch často hovoríme, že nestarnú a oslovia niekoľko generácií, ale toto myslím nie je tento prípad. Film nielen že vyzerá starý, ale aj tak na diváka pôsobí a to sa mi pri starších filmoch často nestáva. 60%. (04.10.2015)

(1001) Vskutku znepokojivý film. Je hodně pomalý a v pravém slova smyslu klade existenciální otázky. Ale jsem ochotna tu chvíli čekání odpustit, když odměnou je zdemolovaný byt. --- Po projekci s komentářem pana Radima Valaka přidávám postřeh, že mě nikdy ve srovnávací kombinaci Rozhovor x Zvětšenina nenapadlo uvažovat o tom, že fotograf ve Zvětšenině ničemu nevěří a je zcela prázdný, zatímco mistr zvuku v Rozhovoru v sobě má víru i svědomí. Jinak tady se Coppolovi povedlo natočit ryze "evropský" film a proto je to myslím jeden z těch mála příspěvků Nového Hollywoodu, které ke mně opravdu promlouvají. (03.01.2013)

Gene Hackman v psychlogicky detailne prepracovanej postave Harryho Caula, ktorý sa živí odpočúvaním osôb. Po čase naňho doľahne svedomie, prejaví sa u neho zvedavosť ("curiosity is human nature", ako hovorí jeho kolega), začína sa prejavovať naplno paranoja a schýza (rovnako ako v spoločnosti, poznamenanej aférou Watergate). Coppola natočil veľmi kvalitný, pomalý, psychologický triler, ktorý nezaujme tempom, ani hutnosťou deja, ale predovšetkým one man show jeho hlavného predstaviteľa. Nie je to príjemný film a asi ťažko ho budete chcieť vidieť znova. Moje hodnotenie nie je vyjadrením jeho kvalít, tie sú nesporné, ale nepríjemného pocitu z filmu, ktorý vo mne zostal. (09.07.2012)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

Nikomu neberiem to, že ospevuje bravúrny a nikým nečakaný koniec. Ten bol naozaj podarený. Ale spôsob, akým sa k nemu Coppola postupne v deji dopracuvával ma naozaj nudil. Všetko je len o pár chvíľkach zo života špióna, no jeho zruinovaný rozdvojený život ma absolútne nezaujal. 60%. (11.03.2007)