Cotton Club

Ještě než přišlo nablýskané oscarové Chicago, skočila si parta oldscholových gangsterů taneček v prohibicí nasáklém Cotton Clubu. Pravda, příběhu značně ubližuje velké množství postav, hopsání v čase a epizodická rozdrobenost (chvíli se střílí, chvíli se tančí a mezitím se kecá). Ale zase je tu onen magický genius loci zakouřeného baru, polonahých křepčících slečen, stepujících frajerů, samopalů a hot jazzu. Samozřejmě že to není další Kmotr, ale uměl bych si představit, že podobné rozprávky slýchával před spaním třebas i malý Michael Corleone :) (14.02.2010)

Cotton Club se pohybuje v režisérovi i divákům důvěrně známém období americké prohibice, vzestupu a soupeření organizovaného zločinu Ameriky 20. a 30. let. Na plátně se už vystřídaly všemožné zločinecké typy i motivy trestných činů, v tomhle tedy Cotton Club originální být nemůže. Coppola má ale jistou ruku při výběru herců, snad s výjimkou Richarda Gere - ten je na gangsterský film příliš sladký a nepomáhá mu ani to, že může vlastně hrát sám sebe - úspěšnou hollywoodskou hvězdu, co má ve filmu zahrát zločineckého bosse. Taky melodramatická linie ženy zmítané volbou mezi dvěma muži, mezi láskou a pragmatickým kalkulem, je dávno strašně profláklá. Kladem snímku ale je prostředí zábavního klubu se spoustou ambiciozních tanečníků, hudebníků a zpěváků. Umělecká čísla netvoří jen pouhou kulisu divokých přestřelek a soupeření gangů, jsou plnohodnotnou součástí filmu a jejich protagonisté tvoří vedlejší mikropříběhy doplňující hlavní dějovou linii. Z Cotton Clubu se tak stává blízký příbuzný kabaretu a výkony stepařů a tanečníků zaručují Cotton Clubu čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2013)

Není to žádný zaplivaný pajzl pro šméčka, ale útulný klub nabízející to nejlepší možné pohodlí. Návštěvníky nemá ledajaké - můžete tu potkat Richarda Gera (nemám ho rád), Diane Lane (kráska k pohledání), Nicholase Cage (vůbec bych ho nepoznal) a mnohé další. Všichni tihle (s těmi dalšími) vypráví klasickou gangsterskou story (jak jinak obohacenou o milostný motiv) pod vedením Francise "kmotra" Coppoly. Perfektní retro atmosféru dotváří hudba mistra Johna Barryho a staré klasiky, kteří se tu fakt vytáhli. I přesto všechno dám 4* protože na můj vkus tu nalívali moc slabou whiskey. To ale neznamená, že návštěvu tohoto lokálu nedoporučuji. Ba naopak. Návštěva je nutnou povinností pro všechny milovníky tomíků (ne, nemluvím o pedofilech se zvláštní slabostí pro chlapce se jménem Tom), kterých je na CSFD jistě hodně :-) (06.07.2009)

Příííííííííííííšerně zdlouhavé, asi jako je první slovo v této větě. Netvrdím, že na to nejsem zvyklý. Od Coppoly se to dost dobře dá čekat, když jeho Apokalypsa má přes tři hodiny, ale tam alespoň vítězí ten námět, to zpracování, ta krajina, ten stín bláta, pod čím se to všecko hrabalo a kupa historek, o kterých si jiný protiválečný film mohl nechat jen zdát. Cotton Club mě prostě nebavilo. Abych pravdu řekl, tak gangsterky zase tolik nemusím. Opravdu mě zaujal akorát Kmotr, a zbytek mi přišlo jako stále dokola se opakující blaf, a když do tohodle ještě zpívají, tak co k tomu dále dodávat. Film spíše jen pro ty, kteří vědí, že je zaujme, mě tedy rozhodně ne. (26.09.2008)

Richard Gere není žádný tvrďák, s tím jsem měl problém celý film. Jeho postava je pro mě hrozně nevýrazná. Coppola natočil v historii takové stěžejní arcidíla jako Kmotr nebo Apocalypsu, ale jeho Cotton Club mě celou dobu ne a ne přirůst k srdci. Takovou dvouhodinová nuda s tanečními výstupy, kterou já prostě ocenit nedokážu. Snímek má uměleckou přidanou hodnotu, ale znovu bych si jej těžko kdy pouštěl. 40% (29.03.2018)