Dracula

Pro mě jedinná odpovídající verze Draculy prodle Brama. Mírně umělecké pojetí a krev vyměněná spíše za napětí. Gary Oldman je neskutečný a roztomilý Keanu se neskutečně hodí na Johnatana. Van Helsing svou šíleností přidává filmu na rozměru a představitelka Miny není vůbec nepříjemná. Celý dojem zakončuje ještě nanejvýš vhodný výběr herců pro muže, kteří se rozhodnou pomoci Van Helsingovi v boji proti Draculovi. (31.10.2008)

Jestli se Drákulovi Garymu musí něco nechat, tak to, že má vytříbený ženský vkus. Rajda Ryder by za takové domácí vysáníčko vážně stála. Pak bylo ještě fajn sledovat přehlídku slavných osobností, vymazlených kostýmů nebo her se stíny a barvičkami. To se ale pořád bavíme jen o doprovodném programu, pročež se nabízí přirovnání, že Drákula ve mně zanechal podobný pocit, jako festival, na kterém vybouchnul závěrečný headliner. Filmu se nepodařilo zakousnout tak hluboko, aby oslovil moji duši. (14.08.2012)

Dokonalé. Jsem rád, že stále existuje někdo, kdo dokáže (či dokázal) říct ne CGI efektům a pěkně postaru ale efektivně, dokáže "vykouzlit" efekty, které nejsou k smíchu. Myslím, že Coppola cítil, že k jednomu z nejznámějších příběhů všech dob, se spíše hodí starší efekty než počítače a já mu za to děkuju, protože právě díky tomu film získal jedinečnou atmosféru. Při sledování tohoto snímku mě kolikrát napadlo, proč se dneska takovéhle filmy netočí, načež můj spolubydlící řekl něco vcelku zajímavého: "To víš, dneska lidi zajímá spíše budoucnost a zapomínají na minulost." Na tom něco bude, kolik se dnes natáčí sci-fi filmů z post-apokalyptického světa? No nic, o tomhle zde nechci psát, chci psát o tomto dokonalém filmu, ale vše už bylo napsáno. Geniální Oldman, dokonalý Hopkins, "nevinná" a překrásná Winona, ještě krásnější (škoda, že po tomto filmu nějak zapadla) Frost a mladý a ještě neotesaný Reeves. Tihle všichni přispívají k tomu, že Dracula je opravdu poctivým filmem, který ukazuje, jak velký a geniální režisér je Coppola. Jeho další nesmazatelná stopa do dějin kinematografie. Už asi pátá. 100 %. (13.07.2012)

Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! (22.06.2007)

Dracula mě uchvátil a "zakousl" se do mě především výrazným, fantastickým výtvarným a vizuálním zpracováním, prvotřídními kostýmy a patřičnou "Drákulovskou" atmosférou. Samotný děj mě však neupoutal natolik, abych na něm byla schopna udržet oči po celou stopáž. Pár míst mi přišlo lehce nezáživných a nastalo i pár okamžiků, kdy jsem jakoby netušila "která bije." I přes tento můj rozporuplný dojem z dějové linie, je Coppolův Dracula rozhodně kvalitně vybroušeným temným klenotem, kterému však k dokonalosti něco chybělo. Přesně to něco, pod čím se pro mě skrývá všechno to, co třeba jiní nalezli ihned. Příjemná je mini rolička Monicy Bellucci v roli svůdné "vysávačky" krve. (24.07.2010)