Dracula

Já se přidám k té méně nadšené skupině. Drákula je pro mě největším filmovým zklamáním a to z jednoduchého důvodu; není tomu dávno, co jsem četla předlohu a tak mi tato až hollywoodsky přikrášlená verze připadá vyloženě zprzněná. Vysoké hodnocení omlouvá jen neznalost předlohy :)) (Viz.komentáře některých uživatelů, kteří zprvu hodnotili kladně a po přečtení hodnocení pěkně srazili, je jich víc než dost). Kde začít.. začátek laciný, zrovna tak jako více scén, které působily až parodicky, což si troufám říct, nebyl účel. Překroucené charaktery postav mi lámou srdce, protože zatímco v knize byla Mina počestná a mravná, tady se chová jako hloupý teenager. A Lucy! Lucy, Lucy, Lucy..Z veselé dívky je jednoduše, promiňte mi ten výraz, děvka. Počáteční scéna, kdy se obě hihňají u kamasutry mi napověděla, že tohle půjde trochu jiným směrem, než mělo.. Ale stále jsem doufala ve zlepšení. To se prostě nekonalo. Spíše se mne zmocnila nuda smíšená se znechucením z toho, jakou z toho udělali zase zamilovanou slátaninu, jen aby to bylo patřičně hollywoodsky okořeněné. Mimoto se herci na své postavy absolutně nehodili, snad až na Garyho Oldmana, kterého vidím jako jediný skutečný klad celého filmu. Proč tedy dvě hvězdičky? Snad proto, že mě skoro bolí dát Drákulovi méně, kvůli kultovní předloze. (25.03.2013)

Příliš načančané a nekompatkní. Zatímco takový Tim Burton by se soustředil na jednu hlavní linií a snažil by k ní vybudovat a udržet adekvátní atmosféru, Coppola přebíhá od jedné odbočky ke druhé a každou se snaží nějak zvlášť naaranžovat. Ani působivosti charakteru samotného hraběte Drákuly to přebíhání mezi podobami děsivého starce a vlasatého kavalíra, který s barevnými brýlemi na nose nabaluje dámy na ulici nesvědčí (ehm, proměňuje se ještě ve vlka, netopýra a zelenou mlhu) a i to citové přelétání přítomných dam by zasloužilo lépe vypodložit . V úchvatném audiovizuálním podání se Coppola nezapře, nicméně i zde bych mu vytknul ne úplně hladké pronikaní filmařského popu do "poctivého" starosvětského kulisového základu (přemíra provařených hereckých tváří rovněž nepomáhá), které občas zavání banalizací a podřizování se vkusu popcornového publika (netvrdím, že o tohle se Coppola doopravdy snažil). Drákula je filmem velkých parametrů, ale velkým filmem - narozdíl od jiných Mistrových děl - není. (27.11.2008)

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

Jestli se Drákulovi Garymu musí něco nechat, tak to, že má vytříbený ženský vkus. Rajda Ryder by za takové domácí vysáníčko vážně stála. Pak bylo ještě fajn sledovat přehlídku slavných osobností, vymazlených kostýmů nebo her se stíny a barvičkami. To se ale pořád bavíme jen o doprovodném programu, pročež se nabízí přirovnání, že Drákula ve mně zanechal podobný pocit, jako festival, na kterém vybouchnul závěrečný headliner. Filmu se nepodařilo zakousnout tak hluboko, aby oslovil moji duši. (14.08.2012)

Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. (01.11.2013)