My z deviatej A

Těžko se nějak vyjadřovat o tomto snímku. Děj je místy velmi zmatečný, to je nutno přiznat. Kdybych se před zhlédnutím tohoto filmu nepřečetl nástin děje, tak v tom asi plavu. Takhle jsem už částečně věděl, o co tam jde. Jinak film nenabízí žádnou výraznější zápletku, celý děj se točí kolem triviálních vzkazů, označených záhadným písmenem "T" v kroužku. Prakticky je to docela nudný snímek, který by v dnešní době asi neobstál. Sledujeme příběhy jedné třídy a zároveň třech mladých lidí, třech kamarádů, kteří pátrají po původci všech vzkazů, které jim nejsou zrovna příliš po vůli. Ale nečekejte od filmu nějakou přílišnou zábavu. Dávám nakonec dvě hvězdičky, protože mám slabost pro filmy ze školního prostředí, ale tento film příliš nedoporučuji zhlédnout, pookud chcete nějaký film odpočinkový. U tohoto filmu musí být člověk neustále v obraze, jinak se v ději ztratí... (17.11.2007)

Stefan Uher uz v tomto svem ranem filmu poukazuje na svuj talent a hezkou obrazotvornost. Hezky se na to diva, dej se ale neskutecne tahne, nic podstatneho se nestane a minimalne me to strasne nudilo. Ale par dobovych zaberu na Bratislavu udela radost, nejakou atmosferu to mozna ma..., ja uz si to ale nepustim. (28.06.2014)

Vím, že i u Slnka v sieti mi tam ti hrající adolescenti připadali náramně seriózní, nedětsky vážní. A zde je tento fenomén ještě silněji obsažen, až tak, že ten film působí naprosto nereálně. K tomu ta častá nostalgie, která je u patnáctileté mládeže snad ještě nepřirozenější než ta serióznost, a navíc ta nepravděpodobná zápletka a pionýrská čest. Až mne překvapuje, že stejný režisér natočil jen o rok později tak zásadní film jako to Slnko. Film tak zachraňují obrazy, hudba, poetičnost a pro mne i nostalgie. (03.04.2016)

5:12 – one eye symbolism 6:53 – podivné podání ruky „A poriadne, aby vedel, či je Zem gulatá.“, prohlásí třídní mlátička. Jakou to má souvislost s dáváním hobla nechápu. Divadelní předříkávání básničky o Jánošíkovi, které trvá více než minutu a půl.  „Si kamoš, budem ťa voľať Einstein.“ „Tu poslednú cestu namaluje najširšiu. Po tej sa má chodit.“ 30:22 – devil horns (03.09.2022)

Zlaté šedesáté v pěkném slovenském podání s kouzelně melancholickou hudbou této zajímavé doby. Příběh není sice nijak výrazný, ale přesto příjemný a poklidný, proložený dojemným osudem krásné zrakově postižené Danušky. Odpočinkový film o lásce ze školních lavic, který rozhodně potěší vyznavače poezie mládí. (28.08.2013)