My z deviatej A

Uherovi to išlo neskôr lepšie s mládežou vyzretejšou (Slnko v sieti) a ešte lepšie s frustrovanými dospelými (Kosenie jastrabej lúky). Takmer bez deja, melancholicky ladené, ale hlavne autorsky rozpoznateľné. Len škoda, že si s 15 ročnými spájam všetko iné, len nie melanchóliu. A Ľubo Roman ako najväčší fešák v triede! Súhlasím s názorom, že vidieť to v osmičke (devinu sme nemali), spojím si triednu krásavicu 9.A s nejakou našou a film by som prežíval neporovnateľne silnejšie. (15.09.2014)

Stefan Uher uz v tomto svem ranem filmu poukazuje na svuj talent a hezkou obrazotvornost. Hezky se na to diva, dej se ale neskutecne tahne, nic podstatneho se nestane a minimalne me to strasne nudilo. Ale par dobovych zaberu na Bratislavu udela radost, nejakou atmosferu to mozna ma..., ja uz si to ale nepustim. (28.06.2014)

5:12 – one eye symbolism 6:53 – podivné podání ruky „A poriadne, aby vedel, či je Zem gulatá.“, prohlásí třídní mlátička. Jakou to má souvislost s dáváním hobla nechápu. Divadelní předříkávání básničky o Jánošíkovi, které trvá více než minutu a půl.  „Si kamoš, budem ťa voľať Einstein.“ „Tu poslednú cestu namaluje najširšiu. Po tej sa má chodit.“ 30:22 – devil horns (03.09.2022)

Uherov debut, resp. nadýchnutie sa pred ospevovaným dielom, nedopadol vôbec zle. Sníma nevyzretú mládež končiacu základnú školu, ktorá má na sebe pracovať v odstraňovaní nedostatkov. To znie trochu moralisticky či ideologicky a snímke zostáva sčasti táto nálepka. Časť príbehu venovaná timurovcom vyfučí v závere ako balón, dobrý dojem zostane z predstaviteľov Ivana a Dany. Slabšie 3*. (29.01.2020)

Zlaté šedesáté v pěkném slovenském podání s kouzelně melancholickou hudbou této zajímavé doby. Příběh není sice nijak výrazný, ale přesto příjemný a poklidný, proložený dojemným osudem krásné zrakově postižené Danušky. Odpočinkový film o lásce ze školních lavic, který rozhodně potěší vyznavače poezie mládí. (28.08.2013)