Divotvorný hrnec

Písničky z tohoto filmu jsou mé dětství, u nás doma se často notovaly: "Tam, tam, tam za tou duhou" nebo: "Jakpak je dnes u nás doma?" Paradoxně jsem však film viděl až teď, když vyšel na DVD. Krásné a legendární písničky, několik skvělý tanečních čísel, pohádková atmosféra. Nepatří to k stoprocentním filmům, ani k filmům, které si zamiluje každý, mě se však líbí. Velmi. ■ P.S. Manželka si všimla, že v jedné z úvodních tanečních scén má Petula Clark velmi pěkné punčocháče. Sám bych si nevšiml, ale souhlasím :). (12.04.2009)

Přepsáno v červenci 2019. Divotvorný hrnec se zlehka vznáší přes hemžení muzikálového reje, optimismus juchá v sytých barvách, radost ze života tančí, zpívá, laškuje a neposedně skotačí v zelené záplavě irské svátosti. Francis Ford Coppola v mladickém zápalu a nadšení rozvírá vějíř v barvách duhy, slunečné dny svítí sounáležitostí, teplé noci se zamilovaně tulí v sametu zeleně a vyznávají lásku. Rasové a existenční neduhy společnosti nedokáží rozbít chuť do života, veselí se rozlévá doširoka do všech koutů Duhového údolí, hraje, pohrává si, něžně konejší, zlehčuje a výská zhurta nad celý svět. Hvězdou laskavého a nadšeného skotačení je Finian McLonergan (velmi příjemný Fred Astaire i v pokročilém věku), irský imigrant s bezstarostným pohledem na život a s jasně vytyčeným cílem svého putování. Fantazie se stává součástí reality, vyzbrojuje snílky důvtipem i odvahou a tančí uvnitř lidumilnosti. Hlavní ženskou ozdobou radosti je Sharon McLonergan (pozoruhodná Petula Clark), Finianova skromná a starostlivá dcera. Počestnost se snaží o romantickou obezřetnost a k tomu je zapotřebí nebojácná vyřídilka slov. Láska si zamilovaně píská. Důležitým elementem je Og (příjemný Tommy Steele), rozverný irský leprikón, dožadující se svého návratu původního určení. Svět lidí je tajuplným lákadlem dosud nepoznaných krás života. Významnou postavou je Woody Mahoney (sympatický Don Francks), předseda nezávislého spolku pěstitelů tabáku. Prostá vrstva společnosti se ve své poctivosti hlásí ke slovu a žádá si budoucí prosperity. Výraznou postavou je Billboard Rawkins (příjemný Keenan Wynn), rasistický senátor s nenasytnou touhou po bohatství a neomezené moci. Společenské zlo musí být po zásluze potrestáno ve jménu lidumilnosti. K výraznějším postavám patří Susan (zajímavá Barbara Hancock), mladá a hluchoněmá sestra Woodyho. Její parketou je tanec, ladný pohyb, veselí a šťastné poznávání života. A patří k nim také Howard (sympatický Al Freeman Jr.), Woodyho nejlepší kamarád, vzdělaný černoch a triumf úsilí prosté vrstvy. Mentolový tabák je hitem budoucnosti. Z dalších rolí: nejvěrnější senátorův patolízal a jeho podlézavý asistent Buzz Collins (Ronald Colby), k oficiálním představitelům politické moci loajální šerif (Dolph Sweet), nenávistný okresní prokurátor (Wright King), souznící a žehnající gospelové kvarteto (Roy Glenn, Jester Hairston a Avon Long), či dvojice vládních geologů (Vince Howard a Robert Cleaves). Divotvorný hrnec je hřejivou náručí studiového filmu. Je laskavým pohlazením lidumilnosti, je radostným tancem touhy po životě, veselí barev se usmívá a kyne do dálky svůj pozdrav lásky světu. Příjemná snaha o filmovou harmonii. (20.07.2014)

Kdo občas pročítá moje komentáře, možná si už všiml, že muzikály nejsou zrovna můj šálek kávy..čas od času se ale sem tam něco zkusim..přeci jenom třeba na takové Vlasy nebo My Fair Lady nedám dopustit - jsou to ale výjimky:-) Divotvorný hrnec se dal překousnout, ne že by se mi ta muzika vyloženě nelíbila, ale ani mě nijak neoslovovala. Odehrává se tu pohádkový příběh, což taky není zrovna žánr, co bych vyhledávala, ale určitý kouzlo to má. Fred Astair poskakuje jako mladík a role skřítka byla celkem roztomilá...snažím se odhodit svoje předsudky, vžívám se do příběhu, ale tak jako tak mě to moc nezasáhlo...dávám ale slušné 3* (25.10.2009)

Muzikál Divotvorný hrnec nebyl špatný. Nicméně přiznávám, že kupříkladu My Fair Lady, který miluju, nebo některé další, měly ve svém repertoáru jeden hit za druhým. Zde jsme se jich zase až tolika nedočkali. Příběh sám o sobě je jinak docela zamotaný a na můj vkus se snímek zbytečně táhne. Kdybychom viděli hodinu čtyřicet až dvě hodiny, myslím, že by to docela stačilo. Takže jen dodám, nebylo to špatné, a jsem rád, že jsem to viděl, ale jednou mi to stačilo. A ještě jedna poznámka: škoda, že taková legenda, jakým byl a je Fred Astaire nedostal ve snímku více prostoru na předvedení svého umění. (21.07.2016)

Už Jan Werich si všiml, že jde o činoherní muzikál vhodný pro naše česká malá jeviště. I v mém rodném městečku ho na prknech kulturního domu inscenovali ochotníci. Bohužel, to co nevadí na jevišti, je mínusem pro film. Ani duo snů - Fred Astaire a Petula Clark - nemohou tuto družstevnickou pohádku o napravení zlého kapitalisty pozdvihnout výše. Krátké a spíše nahozené choreografie, čísla skončí dříve než začala. (19.04.2013)