Divotvorný hrnec

Kdo by si pomyslel, že velký Francis Ford Coppola sklízel první šťavnaté plody své práce právě za muzikál. Divotvorný hrnec má příjemný pohádkový feeling a zároveň se nebojí čapnout pod krkem (vtipnou formou) citlivé téma rasismu charakteristické pro americký jih. Většinou neotřelé a roztomile zahrané písničky jsou prokládány svižnými tanečními kreacemi a sem tam i povedeným vtípkem. Snímek díky své délce sice místy zařadí filmařský neutrál, Coppola má naštěstí všechno ostatní pevně v rukou. 65% (09.02.2012)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Asi jsem sentimentální, ale tenhle filmový muzikál mě vždycky dostane do kolen. Nevím čím to je, možná skvělou hudbou, možní i nádherným, procítěným pěveckým výkonem Petuly Clark, možná mistrnou režií, možná skvělým a nečekaně civilním herectvím všech zúčastněných, možná silným příběhem, který je na muzikálové "poměry" nevšedně dobře a chytře vybudovaný. Ne nadarmo tenhle muzikál "padl do oka" dočasným exulantům V&W. Samozřejmě můžete tvrdit, že to celé je "jen" roztomilá romantická pohádka pro dospělé. Na to se dá namítnout, že minimálně v době svého vzniku to byla také "pohádka" velmi angažovaná a zcela oprávněně zařaditelná do "škatulky" politické satyry. Koneckonců, ještě i v době vzniku filmu byl latentní rasismus v mnoha jižních státech USA palčivým problémem, tím více ve čtyřicátých letech, kdy muzikál vznikl. Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: davidek, Curunír (13.09.2006)

Muzikál, který se minul s dobou. Ono chtít koncem 60. let natočit muzikál, uvedený poprvé o 20 let dříve se ukázalo jako prakticky nemožný úkol. Coppola se sice snažil, ale je vidět, že jde o jeho první film a že je velice svázaný tím, že má rád jednotlivé písničky. Děj je poměrně nepodstatný a hlavně naprosto nevěrohodný, písničky jsou důležité a dodnes dělají z tohoto filmu "koukatelnou" záležitost. (11.01.2010)

Dneska už lze jen obtížně najít v Divotvorném hrnci okouzlení Voskovce a Wericha právě pro tuhle látku. Pro uvedení v ČSR bylo ale zásadně nutné vyměnit reálie, protože problémy amerického jihu a broadwayské písně by u nás asi jen těžko v roce 1948 zaujaly. Nicméně právě díky této filmové verzi máme alespoň jakous takous představu o původní podobě díla. Za 20 let odpočaté zpracování se stalo ideální rozlučkou pro Astaira, kterému už táhlo na 70. Filmové muzikály 60. let jsou si sic podobné jako vejce vejci, ale ta referenční výpověď o jedné epoše a žánru zůstává. (03.11.2019)