Milovat Lizu

Za mňa veľká slabota. Príbeh o nešťastníkovi, ktorý sa mu sa vysporiadať so samovraždou svojej ženy mi nepripadal ničím príliš zaujímavý. Tentokrát som sa nedokázal vcítiť do situácie hlavného hrdinu a keď začal fetovať benzín, tak to už išlo úplne mimo mňa. Ani Hoffman to nezachránil. Záver je očakávaný. Proste sa s tým nejak vysporiadal. 5/10. (23.01.2022)

Smutná sonda do duše človeka, ktorému sa v momente zrútil celý svet a všetko tak stratilo svoj zmysel. Ostala len samota a smútok.Takto to vypadá, keď hercovi sadne rola ako uliata. Aj napriek tomu, že príbeh je pomerne jednoduchý a dal by sa zhrnúť do jednej vety - chlapíkovi sa zabije žena a on sa s tým nemôže vyrovnať - dokázal z toho P. S. Hoffman vyťažiť maximum. Hoffmanov herecký prejav na mňa pôsobí ako hypnotikum - nedajú sa od neho odtrhnúť oči. Jeho situáciu by som síce neriešil benzínom (dosť čudné a nezvyčajné, alkohol by som skôr pochopil), ale nad tým môžem privrieť oči. Ľudia sú rôzni a môžu na takéto tragické situácie reagovať rôzne. Jasný nadpriemer. 80/100 (01.10.2015)

Postavit příběh na vnitřní bolesti ze ztáty milovaný bytosti není vždycky jednoduché. Film nesmí působit ohraně, citově nevěrohodně a měl by mít v hlavni roli herce, kterýmu se jeho smutek podaří přenést na diváka. Film Milovat Lizu si se vším poradil na výbornou, ale mé hodnocení se nejvíc opírá o Philipův herecký výkon, protože co tady ten chlap předvádí je hotový herecký mistrovství. Neskutečně civilní a přitom silně emotoivní herecký projev, který Phil dal do postavy Wilsona jsem už dlouho neviděl. Bravo mistře ! Stejný slovní odezvu mám i na práci kameramana, protože některé obrazové kompozice vysloveně hladili oči (koupání v rybníku). (08.11.2014)

Na tento snímek je třeba mít tu správnou náladu. Ta správně melancholická jednou až dvakrát ročně zavítá i do mého pokojíčku. V jiné náladě zřejmě nemá velký smysl film sledovat. Philip Seymour Hoffman se předvedl zřejmě v životním výkonu. Vdovce čichajícího benzin a bezcílně se toulajícího životem si střihl s absolutní bravurou. Neskutečně psychologicky vymazlená a hlavně nesmírně uvěřitelná záležitost plná nefalšovaného zoufalství s, k mému překvapení, pár vtipnými vsuvkami. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (04.09.2017)

Absolutní ztrátu osobnosti a sebedestrukci s minimálními světlejšími okamžiky návratu do reality předvedl Philip Seymour Hoffman s takovou přesvědčivostí, že před ním hluboko smekám. Velká bolest, rozervanost mysli nebo ztráta někoho milovaného jako v tomhle případě, může u člověka mnohdy skutečně vést k nějakému jednání, které by by za jiných okolností považoval za nemožné. A to, že se bál otevřít dopis od Lizy, mně nepřišlo až tak překvapující, protože podvědomě tušil, že půjde o ryze intimní a smutný střet s něčím, čeho se podvědomě bál. Znát pravdu a možná i vidět to milované a známé Lízino písmo. Musela přijít ta pravá chvíle, ale on jí vnitřně odmítal a začal se chovat neadekvátně vzhledem ke svému věku, protože řešením bývá u takových lidí spíš alkohol a nebo jiné drogy, ale benzín? Je to moc smutný snímek, který působí silně depresivním dojmem, ale možná, že ten nádherný soundtrack, který se prolíná celým filmem, to trochu zmírní a zjemní. Velmi těžké rozhodování jsem měla s hodnocením, protože to nešlo nesrovnávat ho s jiným filmem, kde hrál Phillip taky jednu smutnou lidskou bytůstku a to byl Jack se chystá vyplout. Ale faktem je, že Philip je Pan herec a takovým se trojky nedávají. (13.11.2014)