Kmotr

Teraz viem, prečo sa nemajú filmy dabovať. Tak, ako rozprával Marlon Brando, by ho nevedel nadabovať nik. S minimálnou mimikou dokazuje , že je pán Herec a na pochybách nikoho nenechá ani Al Pacino. Toto dielo by mohlo byť kľudne natočené i na čierno-biely materiál a neubralo by mu to na kvalitách ani pol percenta. Hudbe je len tam , kde má byť a úplne podčiarkuje celú dejovú líniu. O každej z postáv by sa dali písať stohy papiera, ale bolo by to len nosenie vody do mora ... (27.10.2003)

Klasika, která spíše než emocionálně, zaujme odkrýváním fascinujícně vykresleného světa newyorské mafiánské rodiny a studií její postav. Skrze elegantní filmařinu která nikam nespěchá, protože si chce odevzdaně vychutnat každý kousek příběhu. Hereckým výkonům vévodí neskutečný Marlon Brando s kreativními detaily v projevu, které dělají jeho postavu až magneticky zajímavou. Vznešeně pojmutý a uvnitř smutný portrét lidí s pokřivenými ideály, kterých jedinou nefalešnou hodnotou je rodina. A o jejím rozkladu, protože ne vždy platí pravidlo “jaký otec, takový syn”. Mojí nejoblíbenější pasáží (vedle všech scén s Brandem) je překvapivě ta romantická a jediná vysloveně hezká v celém dlouhém filmu - namlouvání italské venkovanky Al Pacinem a projev úcty k jejímu otci. (05.06.2022)

Sledovat Kmotra po takmer 30 rokoch v bluray kvalite je naozaj zazitok. Sledovat vsak 3 hodiny to, co som uz 4 krat citala v kniznej podobe, uz take uzasne nie je. Musim ocenit toto majstrovske dielo, avsak fakt, ze som ho nemohla pozriet na jeden sup so zatajenym dychom, tak ako to bolo u knihy, sa musi niekde odrazit a u mna je to zrazenie jednej hviezdicky. Ale aj napriek tomu, skvely film. (21.09.2009)

Násilné snímky o zparchantěných mafiánech mne obvykle nechávají chladnými, ale tenhle má skvělou atmosféru, disponuje skvěle šeptajícím cappem di tutti capi a proměna usměvavého vojáčka v zakaboněného bosse rozhodně stojí za zkouknutí. Přesto se nehodlám stát pravidelným účastníkem oslav úspěchů organizovaného zločinu. (19.07.2011)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)