Pomáda

Možno je Pomáda sladká ako cukrová vata, ale zanechala vo mne veľmi príjemný a pohodový pocit. Nebola som nútená nemať rada nejakú postavu ani žiadnu uprednostňovať, starší herci a ich postavy (riaditeľka, tréner, automechanička) sa hravo vyrovnali mladým. Skvelé tanečné kreácie, dobré skladby, keďže som poznala pred pozretím filmu asi dva a nepočula som ich už dlhšie, neotravovali ani tie najväčšie hiťasy. Travolta a jeho ružovo zladené ponožky ku košeli a dobová móda, niekoľko prekvapivo úderných hlášok. Päťdesiate roky boli cool. (16.11.2011)

Jéé, tak na Pomádu mi nikdo nesmí šáhnout:-)). Jak jsem tolerantní, pokud jde o názorovou škálu a filmový vkus, tak kdo dá úžasně šlapající muzice, té nejbáječnější choreografii (snad neznám lepší, než je sen o autíčku) ještě podpořené dynamickou kamerou a střihem, absolutně božskému obsazení a vystupňovanému finále s vytuněnou Olivií míň jak 3*, tak ten ať mi nechodí ke hrobu :-)). (04.07.2006)

Vidět Pomádu poprvé celých 40 let po jejím natočení je vskutku nevšední zážitek. Nedovedu si ani představit, jak moc cool a vlastně celkově "určující" tento film na konci 70. let byl. I dnes se jedná o vcelku zábavnou, nadsazenou hudební komedii. Ke kvalitě písní nejsem schopen, ani moc ochoten se vyjádřit, ale Travolta má docela styl. Na film se mi podařilo koukat optikou tehdejší doby, a tak jsem si ho docela užil. Asi patří k takovému povinnému kulturnímu (kinematografickému) vzdělání... 7/10 (23.10.2018)

Tak tohle byl nářez! :)) Neviem, ako je možné, že mi Pomáda tak dlho unikala. Dej zakomponovaný do amerického prostredia puberťáckych výrastkov, ktorí tradične protestujú proti všetkým a všetkému, čo nesúvisí s ich liberálnou kultúrou, ktorí sa snažia vyžmýkať zo svojej pochabej, krásnej mladosti čo najviac, ktorí dokážu živelným entuziazmom roztancovať davy či vyjasniť pochmúrny deň. Tancujúci John Travolta mi vyčaril úsmev na perách, Olivia ma nadchla svojím nežným hlasom, piesne a choreografie sú úchvatné a celkovo z Pomády vyžaruje sila, energia, vášeň a snaha vzoprieť sa zaužívaným pravidlám, samozrejme, v humornom podaní. ,,You are the one that I want" je doteraz mojou najobľúbenejšou a podľa môjho názoru aj neprekonateľnou pesničkou 70. rokov. (30.05.2011)

Smířím-li se s tím, že maturanty hrají třicetiletí a téměř třicetiletí herci, a že scénář není z těch nejduchaplnějších, zbývají už pak jen samé superlativy. Skvělé písničky, které jsou i po více než třiceti letech stále stejně svěží, chytlavé a vskutku hitové, plno nezapomenutelných tanečních momentů, spousta humorných situací a vtípků, skvěle navozená dobová atmosféra, dokonale obsazené role (a to nejen pokud jde o Travoltu a Olivii), neuvěřitelně pozitivní náboj. Zkrátka, po právu jeden z nejúspěšnějších a nejlepších muzikálů, klasika, na které vyrostla celá generace. A možná ne jedna. (09.04.2011)