Souboj cti

Po dvou vánočních kinopremiérách, které dopadly po kvalitativní stránce prachmizerně, Van Damme dostává poslední šanci u Universalu a do ruky 30 míčů a hodně důrazné várování, aby to tentokráte dopadlo podstatně lépe než v předešlých dvou případech. Výsledek? Snímek utržil jen 57 a to i přesto že Van Damme se poprvé v kariéře uvelebil v režisérské židličce a žánrově se pokusil rozpomenout na kouzlo Krvavého sportu. Vyhlásil tedy vyřazovací turnaj pro bojovníky z různých zemí a různých stylů s tím, že vítěz vyhraje kromě prestiže také Zlatého draka. Možná že kdyby Jean-Claude uvedl v život pouze tuto ideu, výsledek by nemusel být zcela nejhorší, přestože choreografie soubojů nedosahuje ani náhodou úrovně o 8 let staršího originálu. Mistr měl zapotřebí udělat ze Souboje cti epos o jistém Chrisi Duboisovi, který se z newyorské ulice dostane k Muay Thai na Thajském pobřeží a spřáhne se s dvojicí elegantních pirátů, z nichž jednoho hraje Roger Moore. Pokud si někdo už dopředu myslí že z toho bude kravina, tak má pravdu. Je to neskutečná slátanina zřejmě všeho co si VanDamme vysnil že bude fungovat. Režie, střih scén a kamera jsou vyloženě často divné. Jediné co oceňuji je fakt, že Van Damme se evidentně na roli fyzicky náležitě připravil a také vrátil na scénu bájného toporného Attilu z Leona. Snímek svou nízkou kvalitou navazuje na předchozí dvě "pecky" a tedy 30% (19.10.2017)

Brnění nebo mrazení se dostavuje, i když je jen velmi umělé. Van Damme překvapuje jako režisér, hodně mu pomáhá hudební skladatel, zvukař a kameraman (dynamicky nasnímané souboje, některé zajímavé úhly kamery), sám „Fred Astaire karate“ potěší několika jinde odkoukanými nápady. Ale i to se počítá. Samotná aréna je poměrně mysteriózní, i když polovina těch vazeb vypadá, že zná pravý hák jen z videoher. Závěr je samozřejmě totálně přepálený. Velká škoda. Ostatně Van Damme má tak trochu smůlu, že stojí i s ohledem na rok vzniku někde uprostřed. Jeho dítko totiž už nemá tu příchuť a atmosféru bojových arénovek z osmdesátých let a na novější bojové filmy jednoduše nemá. (17.07.2012)

K Souboji cti mám tak trošku zvláštní vztah. Viděl jsem ho několikrát a vždycky jsem úplně ignoroval jakýkoli děj, všechny dialogy a cokoli ostatní. Vždy jsem se však zajímal o sportovní statistiky a nejrůznější turnaje. Ten, který je tu předveden, mně úplně uchvátil. Nedočkavě jsem si zhotovil pavouk a snažil se hezky přehledně zaznamenat utkání a vývoj jednotlivých kol. Je poznat, že Jean-Claude Van Damme je původem Evropan, žádného Američana by nic tak kosmopolitního natočit nenapadlo. Netvrďte mi, že se jedná o vykrádání Mortal Kombat, tam se bily jakési obludy kdoví odkud, tady se však jedná o "normální" lidi, reprezentanty nejrůznějších zemí světa. Jen to zařazení Okinawy jsem úplně nepochopil. (28.11.2004)

Levnější historická odnož (decentně) podobného mortal kombat. Docela se divým, že do tohoto filmu dokázal získat Moora. Na druhou stranu nebýt jeho a JCV a dobrých bojových scén byl by tohle opravdu jen pokus o film. Bohužel tady se nemůžu zastat ani jednoho z hlavních protagonistů, nevím čeho chtěli dosáhnout s tak příšerným scénářem, vždy i některé televizní tvorby sou kvalitnější. Hodně přemýšlím nad hodnocením, ale pokud se na to podívám stejně ironicky jako postava, kterou ztvárnil bývalý 007 dávám 1+. (09.08.2010)

Taková slabší verze Krvavého sportu. Samozřejmě že oba filmy mají rozdílné příběhy, ale strašně jsem měl nutkání oba neustále srovnávat. Jean-Claude Van Damme se tentokrát vrhl i na režii a nebylo to v jeho podání zrovna nejhorší, ale mě spíš srala celá ta omáčka okolo těch soubojů v klášteře. Zbytečně zdlouhavé pasáže o ničem, spousta kecaní a stejně se každý těšil jen na to, jak si dají další drsňáci pořádně přes držku. Což se nám nakonec splní a ani tentokrát tu nechybí hlavní záporák, který je samozřejmě „ctnost sama“ – to je samozřejmě myšleno ironicky. Představitelé jednotlivých národů si to rozdají pěkně na férovku – no to slovo není zrovna nejsprávnější a konečně poteče krev… (12.04.2018)