Režie:
Jean-Jacques AnnaudScénář:
Gérard BrachKamera:
Claude AgostiniHudba:
Philippe SardeHrají:
Everett McGill, Ron Perlman, Rae Dawn Chong, Franck-Olivier Bonnet, Peter Elliott, George Buza, Joy Boushel, Matt Birman, Stéphane Drouet, Hélène GrégoireObsahy(1)
Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v Medvědovi se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jeho gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za sousedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získáním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásná kamera (kanadské, skotské a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oscarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (266)
Primitivní neznamená trapné a hloupé!! ()
V podstatě romantická komedie o tom jak se tři kluci vydají na výlet, který je naučí zásadní dovednosti a jeden z nich si najde holku. ()
Smíšené pocity. Na jedné straně nadšení z pokusu o rekonstrukci jedné z epizod počátků lidstva, na druhé zklamání z obsahu i formy. Nepodařilo se mi tam najít rovnováhu mezi dokumentárním stylem a thrillerem, příšlo mi to jako kočkopes. Přitom drama z toho vytřískat šlo, jiným se to podařilo. Tady se ovšem Groucho, Harpo a Chico vydali na roadhow cestě po nereálné hraně tří civilizací a dvou klimatických pásem, prošpikovanou občasným sureliastickými efekty. Ne vysloveně zklamání, ale pomohlo by třeba kdyby ti nasraní Ewokové na steroidech byli zpracovaní ještě lépe, občas působili až směšně, v konstrastu s téměř dokonalou hrdinskou trojkou. Oskaru za masky navzdory, kondice u Kubricka (2001) nebo Schaffnerai (Planeta opic) by tomu ještě více prospěly. Kladné body za obsazení Rona Perlmana, ten se proto narodil, a odvahu pojmout tento film takto na počátku osmdesátek. ()
Musím říct, že u žádného dobrodružného dramatu jsem se tolik nenasmál... Nejdřív (po zásahu šutráku do pravěké kebule) se smála ona, jsouc členkou poněkud "vyspělejší", nechlupaté rasy; pak, po značné časové prodlevě, se řehtali oni... a nakonec já, no... ()
Nejspíše jsem tento film viděl moc brzo a nebyl jsem na něj připraven. Jeden z prvních snímků francouzského režiséra Annauda, který odstartoval jeho kariéru. Mít takové odvahu, aby jste natočili film o životě v pravěku chce velké odhodlání, sílu a schopné tvůrce. Boj o oheň to však dokázal a Jean-Jacques vyplodil krutý, drsný, neurvalý film s absolutně úžasně vytvořen atmosférou, a i když se v něm nemluví (kromě "pravěké řeči"), tak krásně vykreslí jakoukoliv situaci jako kdyby byla ozvučená dialogy. Jde tak o originál, který je na svou dobu nadčasový a na tu dnešní je snad ještě nadčasovější. Pořád však má svoje meze a nedokáže se naplno vyrovnat s "normálním" filmem. La Guerre du fue je prostě velmi jiný kinematografický zážitek než ten, na který jsme zvyklí. ()
Reklama