Návrat domů

Jeden z najväčších filmových symbolov s protivojnovým námetom a veľkým posolstvom. Scenár ako celok síce nie je až tak výnimočný ako napr. Lovec jeleňov, ale naproti tomu obsahuje veľké kvantum pekných myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, pričom majú zároveň aj schopnosť poľahky uviesť diváka do príjemného stavu rozjímania nad témou. Najlepšia vec na filme je však úžasne vykreslená dobová atmosféra a nádherný prenádherný soundtrack, to klobúk dole, to sa podarilo na sto percent. 80/100 (06.03.2016)

Příběh ženy, jejíž muž narukoval do Vietnamu, ona začne vypomáhat v nemocnici pro válečné veterány, tam se do jednoho z nich zamiluje, paráda do doby, než se manžel vrátí - téma, ze kterého šlo udělat milostný trojúhelník, či srdceryvný Hollywoodský ždímač emocí. Ale Hal Ashby šel zcela jinou cestou. Ve filmu není jediná slzopudná scéna, jediný srdceryvný kýč, žádné moralizování a podobné věci. Všechny postavy jsou obyčejní lidé z masa a krve, kteří mají své mouchy a své nálady. Ženy zde hrajou prim, jsou hybatelky všeho, ovšem ani feminismus nečekejte. Celý ústřední trojlístek se nám předvedl v životních rolích. Sally Jane Fondové je silná krásná žena, působící na své okolí dojmem nevybouřené pubescentky, která je ovšem duší ochranitelkou a to jakýmkoli způsobem. Jonu Voightovi coby zmrzačenému veteránu Lukeovi válka vzala, kromě tělesné pohromy, hrdost, čest, iluze a chuť žít. Až díky Sally se mu to všechno začne vracet. A konečně Bob v podání Bruce Derna ve válce ztratí jakékoli iluze a návratem domů si chce ujistit, kam skutečně patří. Ovšem osud mluví zcela jinou řečí. "Návrat domů" je neskutečně silný film, působící neskutečně civilním, opravdovým a téměř nezávislým dojmem. Dál už není zapotřebí slov, podívejte se na něj! Snad jen písničkový šedesátkový soundtrack dotváří dokonalou atmosféru a obzvlášť v úvodních a závěrečných titulkových sekvencích využití Out of time - jedné z nejsilnější písní Rolling Stones vůbec. 100%. (09.09.2009)

Tohle snad ani není protiválečné drama. To je příběh vyprávěný tak prostě, jako když člověk dýchá a přitom je to protiválečnější než všechny ty výbuchy a napalmy a nohy utrhané v přímém přenosu. Jenom kluci, kteří přišli o svůj bývalý život a iluze a nechtějí už umírat a zabíjet. Atmosféra doby je skvěle vytvořena písněmi a Jon Voight mi nikdy předtím ani potom nepřipadal tak sexy jako tady v roli Luka. Jeden z filmů, na který nikdy nezapomenu. (19.01.2010)

Vietnam jinak. Místo kousavého burácení M16 uprostřed krví a potem zbrocené džungle – těžká depresivní deka dopadnuvší na pár „mladých a poznamenaných“. Zprvu silní a odhodlaní zde postupně čelí nepříjemnému vlasteneckému vystřízlivění, které se pomalu mění v traumatickou podpásovku, která nepřestává bolet. Válka je tu těžkou a rezavou koulí na noze, která o sobě dává permanentně vědět i pod nánosem relativně bezpečné civilní každodennosti. I v takové době však osud dokáže propašovat do života frustrovaných lidských bytostí nečekanou a intenzivní dávku vzájemného citu a porozumění… Tleskám Halu Ashbymu a zejména hercům, kteří (namísto líbivého předvádění) skutečně hrají. A ten !soundtrack! – ne nadarmo se říká oldies but goldies. (03.04.2009)

Slova jsou docela zbytečná.Přesně takhle je válka ve Vietnamu nejsilnější.Když není vůbec ukázána a vidíme jen její důsledky.Návrat domů je mnohem lepší než podobně laděný film Narozen 4. července,působivější a hlavně dojemnější.Jon Voight i Jane Fonda nehrají,ale jsou.A Lukova závěrečná řeč ke studentům patří k těm nejpůsobivějším filmovým scénám,jaké jsem viděl.Žádný patos,klišé,jen a pouze pravda.Velký zážitek. 90 % (26.04.2010)