Hooligans

Přesně tak to dopadá, když to mírumilovný a obětavý Frodo Pytlík vezme přes Mordor velkou oklikou a dostane se mezi partu fotbalových nadšenců a chuligánů, kteří z něj rázem udělají drsného násilníka:) Myslím, že kdyby vzal celou tuhle partu drsných hošanů s sebou, tak i samotný temný pán Sauron by vzal nohy na ramena a jeho "oko" by se raději začalo upírat jiným směrem:) Elijaha mám ráda, ale stále si nejsem jista jeho hereckými schopnostmi. Stačí pohled do těch jeho krásných, velkých, modrých očí a já nevím, jestli vlastně umí hrát, nebo je to všechno jen "behind blue eyes.":) Každopádně tato role mu sedla a excelentně mu "přihrávali" jeho noví londýnští kámoši. Z těch nejvíce vynikal leader gangu, Charlie Hunnam, ten je prostě borec:) Také mě zaujal Leo Gregory a můj oblíbený Marc Warren, o němž jsem však očekávala, že by se parádně hodil do role nějakého toho výtržníka. Tím v podstatě i byl, ale již neaktivním a usedlým:) Kromě všech těch zápasů, jak fotbalových, tak těch mezi konkurenční bandou, jsou Hooligans také především o přátelství a soudržnosti. V jedné ze závěrečných scén, kdy to Pete schytá, jsem měla na krajíčku. Nakonec, i Elijahovi bylo dopřáno zadostiučinění, když si počkal na svého "kámoše" z koleje, Van Holdena:) (17.03.2013)

Hooligans mě opravdu přesvědčil o tom jaké mají starosti britští fanoušci a co se jim asi honí hlavou. Že to nejsou jenou hloupí lidé ale lidé, kteří se vypořádají s problémy tím, že někoho pořádně zmastí a tím se na chvilku uklidní, podání Wooda bylo velmi příjemné a celý příběh měl spád a všechno co k dobrému filmu patří, nenudil jsem se ani na vteřinu a jejich partička mě na chvilku vzala do jejich života (( :: (05.02.2006)

Tak chlapci v bomberách, s bielymi teniskami idú opäť mastiť countov z Millwall. Viete niekto, čo je Millwall? Nejaká druhá liga či čo...whatever. Po Football Factory je tu za krátku dobu ďalší film, v ktorom lietajú päsťovky (aj tehly) a všetci sa pýtajú prečo a aký to má zmysel. S odpoveďou akú mi ponúkli Hooligans som spokojný tak na 50%. Koniec koncou to nieje film, až tak úplne o bitkách. Snaha osloviť čo najširšie publikum je nanajvýš zreteľná. Máme tu sympatického amíka, zlého záporáka, milujúcu rodinu a nakoniec pár poučných fráz. Ale naštastie výborne pomixované, vizuálne príťažlivé a ta hudba... Nenudil som sa. (07.11.2005)

Dlouho jsem tuhle uřvanou partičku odkládal, každopádně teď vím, že to byla chyba. Když se totiž divák oprostí od toho, že jde o lidi, kteří mají naprosto jinou filosofii než já a veškeré problémy řeší mnohdy bezhlavě pěstmi, tak drásavá a intenzivní atmosféra filmu si mě ale získala. Je třeba si zároveň uvědomit, že Hooligans nejsou filmem o násilí, ale o přehodnocování životních postojů, sounáležitosti, vztazích, přátelství.. Student žurnalistiky nedobrovolně končí na Harvardu, sedne do letadla a zamíří za sestrou do Londýna. Tam zjistí, jakým způsobem se dá také prožívat fotbalové šílenství. Projde několika krvavými bitkami a šokujícími situacemi, aby pochopil, že tyhle vlny opojení mohou mít dost fatální následky. Německá režisérka Lexi Alexander dobře zvolila pohled na fotbalové běsnění člověkem zvenčí, který o samotné hře příliš netuší a kterého začne pokřivená morálka silně pohlcovat. Proto je naprosto trefné, že ústřední roli získal chlapecký kukuč a antirváč Elijaha Wooda. I k ostatním hercům nemám výhrady, jiní vypadají skutečně děsivě (třeba boss bandy konkurenčního Millwallu). Ambice snímku každopádně trochu strhává přehnaná patetičnost, nepříliš důvěryhodné zvraty a vážnost některých dialogů. A taky ten závěrečný dovětek.. Ale jinak velké překvapení a výborné pocity po projekci. 80% (23.10.2011)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)