Jméno růže

Sean Connery, Jean - Jacques Annaud a Umberto Eco. Tři základní kameny, které jistoto jistě musí zvednout každý film na 4* a Ve jménu růže není vyjímkou. Velmi kvalitní kniha Umberta Eca, zrežírovaná J.J. Annaudem a zahraná Seanem Connerym, který si v roli mnicha Williama rozehrává jeden ze svých prvních hereckých konzertů. Všichni ostatní jsou výborně obsazení a žádná postava není slabá a vysloveně nepovedená. Velmi potěší v minulosti Annaudem oblíbený Ron Perlman, pro kterého si našel místo stejně jako v Quest for fire, kde hrál jednu z hlavních rolí. (22.11.2006)

Klasická historická detektivka Umberta Eca převedená na filmové plátno! Včera jsem si "chrochtal" u jiného středověkého filmu - Údolí včel a i dnes jsem si přišel na své. Tato legenda má opravdu vše. Napětí, výborné provedení v labužníkovu oku lahodícím prostředí či herecké výkony. Přiznám se, že knihu, o které jsem tolik slyšel, jsem nečetl, ale napravím to. (09.05.2009)

Na konci má člověk dojem, že se právě vrátil z výpravy časem. Takový pocit reálnosti a uvěřitelnosti jsem už dlouho v žádném filmu neviděl. Dají se tomu vytknout občasná hluchá místa a Sean Connery, který jako vždy hraje jen a jen Seana Conneryho. Přesto je to sympatický výkon a já nechápu, jak herec, který tak neuvěřitelně nehraje, může být i po tolika letech herecky zajímavý. A je mi vážně jedno, že mnohovrstevnatá předloha je osekaná - jinak to ani nešlo. (12.12.2009)

Ano, jistě že je to výborná detektivka, již však sám Umberto Eco zavrhl a kvůli jejímuž zpracování se rozhodl, že již nikdy nepřenechá filmařům práva na své knihy (co se týká Eca, zajímalo by mě, jaký to je napsat svou nejlepší knihu před třiceti lety a už nikdy nemít ani naději, že napíšu něco podobnýho). Knížku jsem četl a musím říct, že do filmu je převedena více než dobře. V knize totiž jde hlavně o poznávání a různou jinou vrstevnatost a různé možné způsoby, jak se určité události mohly stát. A myslím, že zvýraznění detektivní linie filmu moc prospělo. Já osobně jsem knížku dočetl až napodruhé (přestože jedním dechem a o osm let později). Knížka je čtivá, to jistě, jenže mnohdy několika (mnoho) stránkové pasáže, kdy se kněží hádají o všemožné věci dotýkající se víry nemůžou ani na plátno být převedeny, natož tak, aby diváka bavily. A přiznám se, že při čtení jsem měl mnohdy chuť tyto pasáže i přeskakovat, protože to bylo strašně o ničem a nicneříkající. Eco se v knížce přímo vyžíval ve vymýšlení si dialogů a monologů, které by se za určitých těžko dosažitelných podmínek mohly odehrát. A to Ecovi vadilo nejvíc, že ve filmu není ten jeho styl, kdy si člověk nemůže říct, že to tak určitě nebylo (plus samozřejmě taky absence všemožných dalších věcí charakteristických pro postmodernu). Ještě něco k filmu. Jak píše Douglas, že je potřeba mít povědomí o středověku, tak to má jistě pravdu, jenže si nemyslím, že bych nuitně kvůli filmu potřeboval vědět, kdo to byl Dolcino nebo o čem je Aristotelova Poetika (a přiznám se, že to nevím dodnes).Tohle je ve filmu spíše okrajová záležitost a jen by mě zajímalo, kolik procent lidí kdy o dolcinovi vůbec slyšelo (já teda jen ve spojitosti s Jménem Růže). Penitenzi agitte! (20.03.2006)

"Kde se náš vzdělaný překladatel z Řečtiny setkal s anonymním autorem své smrti?" Tak na tuto otázku odpoví Svatá inkvizice během chvilky. Bylo mi potěšením sledovat inkvizitora Bernarda Guie v akci, ale sir William byl při svém pátrání také velmi přesvědčivý. Třeba záchod na neznámém opatství odhalil naprosto fantasticky. Jenže církevním manažerům šlo už ve středověku spíše o majetek než o bližního svého, takže se bude mučit a upalovat. Mne samozřejmě nejvíce potěšily pochybnosti o neomylnosti Slova Božího, krysožrout Salvatore a ocenil jsem i půvab labyrintu. Nicméně jsem Jméno růže poprvé viděl v kině v juniorském věku, takže je snad pochopitelné, že nejvíc jsem záviděl novici Adsovi jeho ztrátu panictví. Dva roky jsem pak bloudil po tuzemských farách, ale má touha uspokojena nebyla. (29.01.2019)