Metallica: Some Kind of Monster
Kamera:
Robert RichmanHrají:
Bruce Sinofsky, Kirk Hammett, Jason Newsted, Lars Ulrich, James Hetfield, Cliff Burton, Robert Trujillo, Eric Avery, Frank Munoz, Zane Lowe, Torben Ulrich (více)Obsahy(2)
Snímek METALLICA: Some Kind of Monster přináší fascinující a opravdový pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové kapely v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich, po pěti letech, nejnovějšího alba St. Anger. Vztahy mezi členy kapely byly poslední dobou dost chatrné. A protože Metallica po několik let nekoncertovala a ani nevydala žádné album, měli hudební odborníci a hlavně fanoušci obavy o její budoucnost. Dokument, který se natáčel dva roky zachycuje s důvěrnou známostí jednotlivé členy skupiny, jejich vnitřní démony a vzájemné vztahy, ale také snahu o sladění osobních životů s požadavky neustále se měnícího hudebního průmyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Metallicu miluju z celého srdce, ale jsem zároveň nohama pevně na zemi a vím, co takové hraní v kapele obnáší...Určitě se neřadím mezi fanatiky, čili velké plus za poskytnutí prostoru bývalým členům Metly a jejich názor na odchod z ní (hlavně u Davea jsem při dialogu s Larsem skoro nedýchal). Dalším plusem je určitě poodkrytí soukromí jednotlivých členů a nesmí chybět ani solidní dávka materiálu ze samotného nahrávání alba. Klíčovým bodem byla určitě doba, ve které byl dokument pořízen. Nejtemnější období celé kapely, která je rozhádaná, odchází jim basák, najímá si terapeuta a frontman se vydává na léčení. Některé rozhovory mají opravdu hloubku a špičkování mezi Larsem a Jamesem je někdy dost ostré. Celou dobu jsem stál za Larsem. Za jeho názory...na hudbu, přátelství, fungování v kapele. Není to bůhvíjaký master na bicí, ale to on je srdcem kapely. Výborný dokument, který nejen, že je atraktivní svým obsahem, ale také dokáže zaujmout filmovou řečí. [Přesná stopáž: 140 min] ()
Nejsem nějakým velikým nebo fanatickým fanouškem Metallicy, takže je těch mých 5 hvězd zcela legální hodnocení. Tento dokument totiž obsahuje všechno: Zákulisí nahrávání alba, hádky, strach z rozpadu, nejistota, deprese... Chvílemi jsem si říkal, že se snad dívám na další fiktivní Zelenkův dokument typu Rok ďábla, jelikož některé situace mi přišli docela bizarní, hlavně díky magorovi Ulrichovi. A také díky bývalému členovi Metallicy, který se málem rozbrečel, že byl kdysi vyhozen a musí teď hrát s Megadeth, což není cool. Paráda. ()
Metallica je pro mě absolutní láska. Při sledování tohoto dokumentu to bylo dost poznat. Vždy jsem totiž při jakékoliv příležitosti/písničce (neboli když se zapnula jakákoliv jejich písnička) tak jsem ji během pěti vteřin identifikoval a zpíval jsem s nimi. Nyní z toho mám řádně vyřvané hlasivky. Ale nelituji toho. Jejich hudbu poslouchám při každé příležitost. Tento dokument však pojednává o tvorbě jejich alba St. Anger, které osobně asi považuji za jejich nejslabší (Black Album je naopak dle mého nejlepší, protože pecky jako Enter Sandman, Of Wolf And Man, Sad But True, Nothing Else Metter, Holier Than Thou, to vše jsou jedny z mých nejoblíbenějších skladeb, společně s takovými jako je Master Of Puppets, All Nightmare Long, For Whom The Bells Tolls, Whiplash, Motorbreath, Blackened, Creeping Death, Here Comes Revenge, Metal Militia, Seek And Destroy, Ride The Lightning, novinka Lux Æterna nebo Jožin z bažin). Tahle skupina totiž umí naprosto úžasné balady, které natáhnou klidně na 8 minut. Ty balady mají melodii, mají myšlenku (kupř. Nothing Else Metter). To St. Anger v podstatě nemá. To je vlastně jenom obrovskej řev, kterej nepolevuje a nepolevuje. A nebo je už takovej makovej nemastnej a téměř nudnej (titulní skladbu St. Anger nemusím, je to právě takovýhle podivný mix). Ale tenhle dokument to vlastně celé vysvětlil. Oni vlastně měli smlouvu a neměli texty, tak se dva roky plácali ve studiu a stvořili desku. A víte vy co? Náhle mám to album mnohem radši, když vezmu v potaz, co tomu předcházelo. Metallica je agresivní hudba, která prostě nejde pouštět potichu. Taky zvuk na televizi jsem měl puštěný naplno a skvěle to dodělávalo atmosféru celého dokumentu. James Hetfield bohužel jenom trochu, jen nepatrně klesl v mých očích na jednu takovou mnutu dvě tohohle filmu, protože byl prostě nepříjemný hovado. Však ta jeho rodina z něho dělá prostě pořád člověka a mě se to strašně líbilo. Kirk Hammett byl ale o poznání tišejší než jsem si jeho povahu představoval. Mnohem introvertštější. Pořád ale moc fajn tejpek. Ale borec Lars Ulrich...! Hovado se vším všudy (jeho sbírka obrazů absolutní peckoš!), pořádnej odvázanej rebel. Scénka, kde vypráví o svém umění a náhle se ozve ,,Tati! Tati pojď sem!'' byla vlastně neuvěřitelně dojemná, když vezmete v potaz jeho odvázanost. A Robert Trujillo na konkurzu zaválel, náhle v mých očích vystoupal zase o něco nahoru (já ho jako občas moc nemusím, protože mi přijde, že třeba zkazí For Whom The Bells Tolls). Dokument je teda pro mě absolutní pecka a nejoblíbenější dokument. Bomba, absolutní MASTER DOKUMENT!!! 10/10 ()
Skvělá záležitost nejenom pro skalní fans. Drsná metalová hudba se tu sráží až s nečekaně citlivým a obnaženým vnitřním světem kapely. Hetfield (zpěv kytara) a Ulrich (bicí) jsou velice silné individuality a stačí škrtnout a vše letí do vzduchu. Vůbec mě překvapilo kolik silných a pestrých scén tento dokument skrývá. Metallicu mám rád, neznám ale nic bližšího kolem jejich historie, přesto mě dokument vtáhl a vyplivl až na konci. Dokument obnažuje kapelu a její členy a ti zaslouží respekt za odvahu "pustit" něco takového mezi lid. Oni ti metalový bozi jsou přeci jenom lidi, utápějí se v chlastu, depresích, neschopnosti, radosti a celé je to kupodivu VELICE zábavné. silných 80% ()
Výborné, souboj dvou egoistů v přímém přenosu, sonda do té části muziky kde se točí miliony. Album st. anger jsem před shlédnutím tohoto dokumentu neměl rád a ani jsem ho moc neposlouchal, po shlédnutí jsem změnil názor. Mohlo to být namixované s nějakou tou historií metallicy a dalším komentářem Jasona Newsteda (třeba na úkor psychologa a sezení s ním). Nějaké části dokumentu by podle mého názoru vypadaly jinak kdyby se neodehrávaly před kamerou (např. co se týče robova podílu na zisku), ale přez všechno je to asi nej. hudební dokument co jsem viděl(pravda že moc jsem jich neviděl). ()
Reklama