Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (359)
Co na to říká Dr. Brukner? - Až po mě v budoucnu budete chtít něco podobnýho, tak se vám na to vyseru! ... No, nic extrovního tady nevidím, když to srovnám s takovým výletem na Kokořín. - To přece nemůžeš srovnávat. - Jakto, že ne? Tam byly skály pískovcový, stánek s občerstvením, coje tady? Prd! ... Jdu na sever, a už jdu na jih! Varel Frištenský rulezzz. ()
Asi nejlepší hra zapomenutého génia. Naprosto úžasná úvodní přednáška, také asi vůbec nejlepší, stačí připomenout Přetržené dítě. I hra samotná je samozřejmě nezapomenutelná - plná skvělých hlášek, jedné naprosto úžasné písně a jako vždy i výborně zahraná. Nemám co vytknout, toto je opravdu vrchol či špička ledovce... 100%. ()
Cimrmanovská klasika, u které si snad musí smíchy načůrat do textilu i takoví jedinci, kterým je cimrmanovský humor cizí. Já k nim nepatřím a tak nemůžu tenhle divadelní flák se spoustou geniálních hlášek hodnotit jinak - 100%. Už jen proto, že kdykoliv se vyškrábu na nějaký kopec, můžu si hrdě zasupět: "Byl dobyt!":-) ()
Těžko hodnotit, která hra je nejlepší, ale Dobytí je mým vážným adeptem. Ale na druhou stranu musím říct, že mám na mysli verzi s Janem Kašparem v roli Karla Němce. Tohle herecké obsazení mnohem přesněji a přesvědčivěji sází své vtipy a i ten seminář je tak nějak lepší. Nebojme se tedy uronit kroupu za Karla i Varla...Navždy v nás zůstanou :) ()
Záznam divadelního představení Dobytí severního pólu v podání divadla Járy Cimrmana ohromí svým poeticky situačním humorem, který se jeví jako neurážlivý, ale za to trefný natolik, že při sledování se dá zažít několik záchvatů smíchu a to jen díky stylu hraní hlavních protagonistů. Jednoduché kulisy, nenáročně provedené jednotlivé scény společně s minimalistickým vzhledem kostýmů hrají všemu do karet, protože o tomhle to opravdu není. Jedná se o skromnou ukázku toho, jak hlavní práci odvádí slovo a je důležité bedlivě poslouchat, co bylo právě řečeno. Pozornost nahrává k ještě většímu zážitku, protože unikátní asociace a kompozice vět skutečně přenáší výpravu na severní pól se všemi těmi poznámkami a znaky typického čecháčkovství v ryzí podobě. Ostatně, kdo jiný než Svěrák se Smoljakem by se mohl pokusit o výpravu na severní pól na prknech a je jedno, že se jedná o prkna divadelní. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- I přesto, že Petr Reidinger na tomto záznamu vystupuje jako Roman Měcháček a později jako rolník v živém obraze, v době natáčení záznamu již alternoval Petr Bruknera v roli lékárníka Vojtěcha Šofra. (mnaucz)
- Dokud autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nenapsali „Záskok“ (1994), považovali tuto hru za nejlepší. (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
Reklama