Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Priscilla, zazářila v kinech v době totality a naprosto mě vzala, pak jsem ji viděla dabovanou na VHS, trošku to ubralo na dojmu, ale těším se na ní znovu, jen co bude trochu času. Krásný lidský příběh naprosto JINÝ, kdo film viděl, určitě mu zůstane dlouho v hlavě z toho či jiného důvodu (tím myslím i ty hochy, kterým brknul na nějakou strunku a děsně je pobouřil...nebo snad pobouřil i nějaké holky?) (12.05.2008)

Napsat o něčem tak šíleném, že je to svěží, je možná trochu nepřiměřené, ale nějak mě vhodnější slovo nenapadá. Takřka neustálé afektované pobíhání nechutně nabušeného Guye Pearce, Weavingova gigantická kušna a o nic menší umělecké záměry a do trojky k tomu ještě namalovaný a dlouhovlasý Terence Stamp cedící suverénně nejsprostší hlášky v celém filmu, to už chce pořádnou dávku tolerance:) A k tomu ještě kostýmy vypadající jako něco, co uniklo z fantazie nějakého fest nevybouřeného gaylorda z ústavu módního návrhářství při psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě... Až opadne úvodní šok, zjistíte že tohle všechno dohromady dává Priscille jedinečný "look" a spolu s odzbrojující přesvědčivostí ústředního tria vytváří kouzlo, jemuž se nelze ubránit. Z nuly na sto za 104 minut aneb postupná gradace k doslova velkolepému finále - to je další výživné polínko pod vysokotlaký kotel téhle road movie, a když si k tomu ještě přidáte tu švédskou čtyřku (to jako ABBA, aby nedošlo k omylu;)), pak asi tak jako já nepůjdete pod 80%. (14.08.2007)

Tenhle film byl tak otřesnej zážitek, že jsem myslel, že to natočil nějakej sadistickej úchyl, aby mučil diváky. Nějak mi totiž nedošlo, co je zajímavýho nebo snad vtipnýho na bandě tranďáků, co jezdí růžovym autobusem a předváděj nějaký svoje buznoviny. K tomu si ještě připočítejte, že ve filmu prakticky celou dobu uslyšíte to nejpříšernější disko, který kdy vzniklo (Gloria Gaynor, Village people a podobný sračky) a dílo je dokonáno. Já můžu jenom napsat, že je to akorát hnusnej kýč a podruhý se na to rozhodně dívat nebudu. Docela by mě zajímalo, čim si film vysloužil tak vysoký hodnocení od ostatních uživatelů. (15.09.2006)

Tak především, nejedná se ani tak o Priscillu, což je autobus, nýbrž o dva transvestity a jednoho transsexuála, kteří se tím autobusem vydávají napříč Austrálií s cílem splnit dětský sen jednoho z nich - zdolat King´s canyon v botách na podpatku a kostýmech královny (ABBA forever!). Všichni tři hlavní představitelé jsou v rolích bukvic tak věrohodní, že jsem v nich jen stěží poznávala herce, kteří později hráli drsňáky v Matrixu nebo Mementu. Bohatá kostýmní výprava a zpěvně-taneční kousky se střídají s vtipnými (a taky sprostými) dialogy i se záběry nádherné australské přírody. S těmahle chlapíkama (holkama?) bych si tu road movie střihla taky moc ráda, klidně bych třeba obracela kazety v kazeťáku, kdyby mě vzali sebou. (13.06.2010)

ocenenia : MFF Cannes 1994 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ◘◘◘◘ Od začiatku sa to vyvíja ako vtipná road movie s peknými exteriérmy a ešte krajšími kostýmamy. Skvelý zážitok z originálnej zábavy umocňujú výkony Terrenca Stampa a Huga Weavinga. Časom však tá uletená a recesistická stránka filmu ustupuje do pozadia, a častejšie sa dostáva do popredia "dramatickosť", poukazujúca na spoločenský dosah tejto problematiky (diskriminácia, výchova detí, vzťah s okolím, hľadanie miesta v spoločnosti). V týchto chvíľach sa moje "hviezdičky strácajú". Viac by filmu svedčalo, keby ostal mixom kostýmovej road movie a komediálnej poeticko-lyrickej feérie. Napriek uvedenému, s prihliadnutím na originalitu a provokujúcu bizarnosť vymykajúcu sa spoločenským konvenciám, sa táto farbami hýriaca "podívaná" dá iba odporučiť. Našťastie to celé nepôsobí nevkusne, najmä vďaka absencii mužských bozkov a sexu...... proste príjemná anarcho-provokačná zábava :-) (19.08.2006)