Svatá hora

Byť je film z roku 1973, dnešnímu divákovi připomene dílo režisérů starších, souběžných i mladších - F.Fellini, P.P.Pasolini, P.Greenaway, L.Buńuel, T.Singh, T.Brass....ti všichni mi tanuli na mysli při sledování surrealistického podobenství. Některé odkazy na starší filmy jsou jasné - ruka plná much je u Buňuela plná mravenců. Ze současníků má pak film asi nejblíže k Pasolinimu a Fellinimu, avšak chybí mu naléhavost obou režisérů - hříčky jakoby převládaly. Některé alegorie jsou působivé - válka žab a ještěrů, jindy se zamýšlená provokace poněkud míjí účinkem - Kristus na prodej a stroj na lásku. Přesto jde o film plný zajímavých nápadů a výtvarného řádění, který připomíná, že tohle médium je především obrazové umění. Já si tenhle dlouhý klip o cestě za nesmrtelností příjemně užil... (07.03.2012)

Chvála totální absurditě, která vládne surreálnem.... Opravdu zajímavý film, který bohužel v druhé půli ztrácí svou neovladatelnou šílenost ze začátku - nejspíš to je konečně se objevivším dějem. Osobně se mi nejvíc líbily scény znázorňující smrt a bolest prostřednictvím barev a ovoce, bylo to výtvarně naprosto dokonalé.... Nejoblíbenější postavou se stal velmi "estetický" chlapík z Venuše.... Úplný konec opravdu odpovídá tomuto stylu, i když mě nijak zvlášť nepřekvapil. (09.03.2008)

Trip z rodu Podivných. Pan režisér je blázen, nebo vizionář, nebo nejspíš obojí. Třeba smutní nad těmi, kdo jeho práci nechápou a nebo má nepokrytou čurinu z hledačů symbolů, které tahle halucinace ani neobsahuje. Ono hovno ve skle bývá občas opravdu jenom hovno ve skle. A mě je to popravdě řečeno zcela šumák. (10.01.2012)

Uf, tohle já mám nějak komentovat? Vemte to takhle, po deseti minutách menšího navalování (byl jsem v kině přežranej, uznávám :)) jsem měl docela chuť odejít, postupem filmu mě ale "to všechno" (nechci moc spoilerovat) začalo bavit, aby se to nakonec téměř dokonale shodilo prezentací závěrečné pointy (Jodorowsky se jí chopil sám a špatně udělal). Pro všechny, kteří neví do čeho jdou - mírou úchylnosti a bizarnosti může Svatá hora někoho dokonale odpudit, nevzpomínám s, že bych někdy viděl podivnější a úchylnější film (Salo vyjímám ze všech kategorií) - přes to všechno musím Jodorowskému uznat, že se opravdu pokusil o něco nového, že to má smysl - šokovaný divák jen musí leccos spolknout a podvolit se této "hře". Opravdu škoda toho závěru - mohlo to být víc než 7/10 PS: v tomto příspěvku jsem se schválně nedotknul samotného děje, ono se to všechno nedá ani moc vyprávět, musí se to vidět - kdyby chtěl ode mne někdo mermomocí škatulku, tak bych použil výraz "úchylná satirická fantasy" .) PPS: téhož dne - na druhou stranu když o tom člověk zpětně přemýšlí (a nepletou se mu do toho ty zvrácenosti) tak musí ocenit, že to dohromady vlastně dává smysl + ocenění Jodorowského obrazotvornosti je zcela na místě - zvyšuju na 8/10 (08.03.2008)

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)