Noc s nabroušenou břitvou

Další horor pro všechny, co to rádi pěkně krvavé. Jdouc ve šlépějích Texaského masakru motorovou pilou, nechává za sebou Noc s nabroušenou břitvou nepřehlédnutelné krvavé šlápoty. Nač se s tím párat, řekl si nadějný francouzský režisér Alejandre Aja a po dvaceti minutách zaplácnutými dialogy o ničem a předvedením jedné neobvyklé a jedné celkem obvyklé sexuální praktiky, přichází první brutální mord, a pak další a další a ještě jeden. Psychopatova břitva je mimořádně ostrá, lidskými krky projíždí jako změklým máslem a zkrátka nepřijde ani požární sekyra nebo kotoučová pila. Jo, je to maso, bude vám fyzicky špatně a budete vděčni za tu katarzi, která přijde s koncem filmu, ale stačí to? Aja je z režisérů, kteří umí natočit krev stříkající na bílou skříň způsobem, ze kterého mrazí a zároveň se na to dobře kouká, umí zrežírovat opravdu napínavé scény, které se nepotřebují shazovat přiblblými vtípky typu, jednoduše je dobrý hororový režisér. Jenom děj je natolik pitomý, plný tolika nepravděpodobných náhod, s pošahaným vrahem jednajícím natolik rozvážně a završený natolik imbecilní pointou že musí urazit každého všímavějšího diváka. 50% Zajímavé komentáře: oli.G, JohnnyD, Cervenak, Triple H, Othello (20.09.2006)

Podobne ako Hooperov TCM a Cravenov The Hills Have Eyes aj Haute tension z prostredia "vidieckeho buranstva" vyprodukoval úchylného zabijaka, ktorý vzhľadom na to, že v jeho svete na mape "krajiny nikoho" sme cudzincami my, nepotrebuje svoju identitu maskovať - týmto vymedzením filmového priestoru je zároveň daný aj základný rozdiel oproti typickým slasherom z mestského prostredia. Rovnako "porcovacie" aktivity zabijaka nie sú iniciované nudou a túžbou mestských vrahov otestovať svoju inteligenciu a sofistikovanú efektívnosť, ale vychádzajú z jeho vnútra, nemajú racionálny dôvod a práve o to sú hrozivejšie. Z hľadiska žánru je veľmi osviežujúcim a vítaným potom fakt, ako Haute tension niektorými prvkami vchádza na pôdu moderných teen slasherov (obeť postupne preberajúca aktivitu). Ešte dôležitejšie je to, ako takmer neustále nabúrava zabehané klišé podobne ladených hororov (čakáte, že sa niečo stane, pritom sa to nestane a opačne) a rovnako treba pochváliť neskutočne atmosféricku, zároveň minimalistickú až ambientne podprahovú hudbu. K tomu si pridajte vydarené gore, miestami dosahujúce intenzitu starých japonských shock systémov. Žiaľ toto variovanie žánrových pravidiel dopadlo veľmi negatívne v rámci samotnej štruktúry príbehu, kedy autori efektnú a silnú jednoduchosť úplne zabili záverečným twist efektom. Osobne som ho tušil už od "podozrivého" úvodu a bol som sklamaný, že som sa nemýlil, ale ešte horšia je skutočnosť, že tento bod zvratu na veľa miestach úplne knokautuje logiku. Vo výsledku 3,5* pričom Haute tension považujem za vydarenú európsku odpoveď na japonské duchariny a americké nudné vyvražďovačky z posledného obdobia. (23.02.2005)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

No konečne! Už som mal plné zuby toho, ako si dnešní teen-blackmetal-horror-pozéri spokojne krochkajú na vylúhovaných čajoch typu Saw, Cabin Fever, Hostel či Slimák a tvrdia, že práve toto je to správne mäso (ale zase je to pochopiteľné, veď oni kakali do plienok pri Vreskotoch, zatiaľ čo nám mazákom prvé stretnutia s hororom zaobstarávali Romero, Fulci, Lenzi, Raimi a hlavne maestro Argento). Noc s nabrúsenou britvou som dlho odkladal v obave, že dostanem podobný moderný výluh. Ale ajhľa, aké príjemné prekvapenie! Alejandre, ktorý ma presvedčil už "okatými horami", predvádza takmer dokonalý francúzsky bitúnok, ktorému prostučká zápletka (veľmi sympatická nakrátko ostrihaná lesbička čelí extrémne odpornému vidieckemu slasherovi, ktorý vykynožil rodinu jej kamarátky... a niečo sa v tom zvrtne) len prospieva, pretože umožňuje režisérovi roztočiť smršť brilantne zrežírovaných scén a chutne nechutných nápadov. Záverečný zvrat sa samozrejme bije s logikou, ale keďže som ho na základe jednej hlášky z úvodu očakával, výborný dojem z filmu mi nepokazil. Excelentná audio stopa - zvolená hudba i zvukové efekty len podčiarkujú skvelý hororový zážitok. (17.03.2007)

A strach se stal ostrou čepelí, chladnou a nekompromisní, jež proťala hrdla stažená úzkostným napětím. Lapáš po dechu?. Pokud i vy rádi lapáte po dechu, jistě se optáte, co on ten debutující mladíček Alexandre Aja může nabídnout? Moderní éra hororu rozehrála hru kočky s myší, kde kočkou je stupňující se brutalita, otevřenost a myškou divákovo (estetické) vnímání. Haute Tension je příkladem moderního slasheru s celkem umně zvládnutou obrazovou kompozicí, slušně budovaným napětím, dobrým zvukem a svěží, sugestivní kamerou (kdeže sou léta 80tá). V základní výbavě dodáváno s jedním špekatým erotomanem, který věnuje patřičnou invenci ku provedení bizardních poprav a na rozdíl od jiných, přec mnohem charismatičtějších řezníků, je pěkně vychytralej a precizní (mimo jiné děsí 4 z 5ti obezitologů). K dokreslení celého snažení hraje ku prospěchu výběr prostředí, pěkně sešlé stavení posazené do pustopusté samoty, kde křiku nikdo neuslyší. Navíc velice slušná hudební složka (včetně zařazení toho italskýho retro-popu) a velmi půvabná Céline de France. Jistou slabinou je pak prostřední pasáž, kde ono úvodní běsnění decentně opadá tak, že když už si myslíte, že tenhle slasher, krom nějakého masakrálního finiše nemůže nic nabídnout, dostanete facku přeci jen snažně vypointovaným (však možná trošku očekávaně) rozuzlením. Co říct na závěr? Je to svěží, místy překvapivě atmosferické, nepřeplácané a toho kluka za kamerou to fakt baví. U mě za [8/10] (23.10.2007)