Noc s nabroušenou břitvou

A strach se stal ostrou čepelí, chladnou a nekompromisní, jež proťala hrdla stažená úzkostným napětím. Lapáš po dechu?. Pokud i vy rádi lapáte po dechu, jistě se optáte, co on ten debutující mladíček Alexandre Aja může nabídnout? Moderní éra hororu rozehrála hru kočky s myší, kde kočkou je stupňující se brutalita, otevřenost a myškou divákovo (estetické) vnímání. Haute Tension je příkladem moderního slasheru s celkem umně zvládnutou obrazovou kompozicí, slušně budovaným napětím, dobrým zvukem a svěží, sugestivní kamerou (kdeže sou léta 80tá). V základní výbavě dodáváno s jedním špekatým erotomanem, který věnuje patřičnou invenci ku provedení bizardních poprav a na rozdíl od jiných, přec mnohem charismatičtějších řezníků, je pěkně vychytralej a precizní (mimo jiné děsí 4 z 5ti obezitologů). K dokreslení celého snažení hraje ku prospěchu výběr prostředí, pěkně sešlé stavení posazené do pustopusté samoty, kde křiku nikdo neuslyší. Navíc velice slušná hudební složka (včetně zařazení toho italskýho retro-popu) a velmi půvabná Céline de France. Jistou slabinou je pak prostřední pasáž, kde ono úvodní běsnění decentně opadá tak, že když už si myslíte, že tenhle slasher, krom nějakého masakrálního finiše nemůže nic nabídnout, dostanete facku přeci jen snažně vypointovaným (však možná trošku očekávaně) rozuzlením. Co říct na závěr? Je to svěží, místy překvapivě atmosferické, nepřeplácané a toho kluka za kamerou to fakt baví. U mě za [8/10] (23.10.2007)

Dvě studentky (příjemný herecký výkon zejména od Cécile de France) se rozhodnou pro klidný studijní víkend na opuštěné farmě rodičů jedné z nich. Už po příjezdu ale školní povinnosti naruší vyšinutý psychopat, který vyvraždí celou rodinu včetně věrného psa a jednu z dívek (zatímco druhá se „mazaně“ schová) odtáhne do dodávky a nechá si jí pěkně na pozdější soukromou krvavou párty. Jednoduchý děj ozvláštňuje řemeslnost režiséra Alexandra Ajy, poutavá kamera a zejména fakt, že horor vznikl ve Francii a cenzura leccos pustila do filmového světa, tudíž si vyznavači explicitních jatek přijdou na své. Krvavé orgie neznají mezí, slibnou první polovinu snímku ovšem naruší zákeřná pointa, která tak kdeco shodí a snímek ani tak neděsí jako se spíše snaží rozdrásat fyzickou nevolnost odvážlivců z řad diváků. Svoji zručnost a styl dokázal Aja následujícím celovečerním filmem Hory mají oči, kde kromě potoků krve znamenitě budoval i depresivní atmosféru. V tomhle případě tuhle velkou krvavou kaluž překročil zhruba ze slušné poloviny!! (28.01.2007)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

Aja dokázal, že je rozený filmař, bohužel u Noci mu chyběl lepší scénář. Většinu snímku to ani nevadí, bohužel pak přijde supermegablbá pointa, která je totálně nelogická a fakt se sem nehodí. Jinak i z tisíckrát viděných scén dokáže režisér vypumpovat adrenalin, natočit je vizuálně zajímavě a propojit je s dokonale padnoucí hudbou (třeba v případě New Born od Muse). (20.12.2006)

Nemám kdovíjak v lásce filmy, ve kterých stříkají hektolitry krve, proto jsem přes veskrze pochvalné recenze nečekala, že by se mi "Noc s nabroušenou břitvou" mohla líbit. A vida, od začátku do konce jsem byla takřka bez dechu přikována k monitoru, sledujíc střet dvojice dívek s vraždícím maniakem. Závěrečné rozuzlení mě zanechalo mírně rozpačitou, ani po letech nevím, jestli se mi takový konec líbil nebo ne... Každopádně zanechal nepěkné šlápoty v logice příběhu a v konečném důsledku kvůli toho strhávám hvězdičku. Ovšem jinak všechna čest: sice jednoduchý, avšak nečekaně strhující horror, u kterého jsem se ani chvíli nenudila. 80% (24.08.2009)