Bitka na Neretvi
The Battle of Neretva
La battaglia della Neretva
Bitka na Neretve
The Battle of the River Neretva
Režie:
Veljko BulajičScénář:
Ugo PirroHrají:
Yul Brynner, Ljubiša Samardžič, Franco Nero, Sylva Koscina, Orson Welles, Hardy Krüger, Curd Jürgens, Anthony Dawson, Milena Dravič, Sergej Bondarčuk (více)Obsahy(2)
Jako pocta jugoslávským partyzánům druhé světové války vzniklo v roce 1969 výjimečné dílo, ve kterém si zahrála také řada mezinárodních hvězd stříbrného plátna. Film se odehrává počátkem roku 1943, kdy se německá armáda vydává na osobní nařízení Hitlera na velkou ofenzívu proti jugoslávským partyzánům v západní Bosně. Němci mají velkou početní převahu. Jedinou únikovou cestu představuje pro partyzány a mnoho raněných a nakažených tyfem most přes Neretvu. Na jeho druhé straně čekají nepřátelské síly, chystající masakr raněných vojáků. Ti se však ještě nevzdávají a nařídí most strhnout. Překvapený nepřítel přemístí své síly, ale během jedné jediné noci partyzáni postaví provizorní most na místě toho zničeného a dostanou se na druhou stranu... (Řitka video)
(více)Recenze (65)
Výpravný jugoslávský válečný film o klíčové bitvě Titových partyzánů s Němci, srbskými četniky a Ustašovci na Neretvě 1943. Potěší i obsazení Yula Brynnera za pyrotechnika, Sergeje Bondarčuka za dělostřelce, Orsona Wellese za senátora četniků a Franca Nera za italského antifašistu. Film je to silný a nejvíce v poslední třetině, obzvláště scéna zpívání raněných v kostele za zvonění zvonu a za rachotu blízké bitvy, nebo boje a loučení obětované jednotky partyzánů na kopci v závěru s jedinou ženou v oddíle. O vítězství rozhoduje často morálka, tu Jugoslávci bojující za vlast a o holé životy měli. Ukázky:http://www.youtube.com/watch?v=vwuOMeZVpeY&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=qDs2clDYGu0 ()
Masivní partyzánský velkofilm z období druhé světové války. Společné spojené síly Němců a Italů hodlají rozdrtit zbytek jugoslávského partyzánského odboje. Zatlačí partyzány až k Neretvě, kde je chtějí uzavřít do kleští. Partyzánům se však podaří nepřipravené Italy zaskočit nočním útokem a porazit je. Němci je poté sice zatlačí do úzkých, nechce se jim však dál plýtvat vlastní zdroje a proto na zbytek odbojářů pošlou jednotku jugoslávských četníků. Partyzánům se ji však podaří porazit a skrze volnou cestu uniknout Němcům. Na filmu je sice znát velký rozpočet, jde však spíše o nafouklou bublinu, která trpí především Bulajićovou unylou režií. Stejně tak známá jména zahraničních herců slouží spíš jako lákadlo na plakát, ve filmu totiž většinou zastávají pouze nedůležité vedlejší role. ()
Tak takýto druh filmov, dnes už na plátne neuvidíte. A je to škoda. Pravé lokácie, pravé výstrely, explózie, oheň, pravý dym, bahno, pravé dekorácie a vojenská technika. Niečo síce vylepšujú makety a miniatúry, ale je ich minimum. V dobe dnešnej, sa to dá všetko bez nejakých komplikácií vyriešiť na compe pomocou CGI. Vtedy, sa to proste nedalo, ale aj tak je tu vizuálnych trikov naozaj len na malej ploche. Proste monumentálny veľkofilm, z ktorého rozpočet vyviera ako magma. A niečo také bude navždy ozdobou a zároveň aj oslavou kín, kde sa to všetko prejaví v celej svojej širokouhlej kráse. Mať tak tú možnosť vidieť to na plátne. ()
Tieto filmy z čias komunizmu veľmi nemusím, lebo zahŕňajú v sebe určitú prokomunistickú propagandu a zvláštne hrdinské výlevy, či scénky s umieraním a podivnou hystériou. Takisto veľa nelogických a antimorálnych postojov a činov. Páčilo sa mi, že do bojov zahrnuli všetkých, čo tam bojovali ako boli aj Ustašovci a Četníci, teda nacionalistické sily Chorvátov a Srbov, ktorí bojovali spolu s Nemcami, či Talianmi proti komunistickým silám Juhoslávie. Oceňujem obsadenie filmu hercami a herečkami, dialógy ani tak nie. Oceňujem hudbu a špeciálne efekty, strih ani tak nie. Oceňujem autentickú techniku a snahu zachytiť všetky časti bitky a jej vývin, avšak dej je trochu chaotický. Po vizuálnej stránke trochu slabé. Každý padlí 9. Juhoslovan ako hovoria na konci, myslím hovorí za všetko v tejto vojne a tak to, že tam ľudia padajú ako muchy chápem. Všetky územia Juhoslovanských krajín boli za dobu svojej existencie krvavým bojiskom a to, čo tam ľudia zažili bolo až k neuvereniu. Nedovoľme, aby sa niečo také opakovalo! Myslím, že film ako tak čestne obstál. ()
Zvláštností tohoto pozoruhodného jihoslovanského velkofilmu je jeho zaměření. Film-kolektivní drama, natáčený generací tehdy mladých a v šedesátých letech vyzrálých a vyspělých pamětníků historické titovské rezistence, imponuje syrovostí a vyvážeností svého pohledu. Byl, je a zůstává holdem statisícům hrdinů heroického jugoslávského odboje, jehož se zúčastnily i stovky Čechů a Slováků a také jeho hlavnímu protagonistovi, heroickému komunistickému pragmatikovi Josipu Brozu-Titovi. Živoucím památníkem velkého evropského odboje, který z vlastních sil, nikým neovliňován, spolu s neméně heroickými Řeky, vydatně spoluzachraňoval čest a hrdost evropského člověka té doby. V naší kinematografii mu odpovídá nedoceňovaná vynikající ULOUPENÁ HRANICE režiséra Weisse, v historických velkofilmech Bondarčukův sovětský oscarový epos VÁLKA A MÍR a opět nedoceňovaná husitská Vávrova trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM; do stejného žánru patří i kritičtěji stavěná americká REVOLUCE. Tyto národotvorné eposy etnické velikosti a vesměs i všelidského rozměru jsou dnes sebevražedně opomíjenou součástí lidského i ideového rozměru moderního evropského člověka. V samotném filmu - budeme-li srovnávat s režimistickými produkty např. Ozerovovými nebo naší normalizace - vyniká způsob zachycení Titovy osobnosti; jeho tvář se ve filmu neobjeví (ale o to zřejměji cítíme v tomto díle jeho nepřímou přítomnost v každém záběru). Přímo a zdařile naznačuje i tragédii jugoslávské rezistence (zločinecké ustašovce i kontroverzní Petarovy četniky) i všelidský rozměr odporu (italský důstojník ve skvělém ztvárnění atraktivního Franca Nera). Přidáme-li k tomu zdařilé bitevní scény a zřejmou a současně i poučenou inspiraci v americkém hollywoodském velkofilmu, vzniká úctyhodný celek, v němž zanikají i některé viditelné slabiny (psychologie postav zřejmě také inspirovaná Hollywoodem třicátých a čtyřicátých let, matné, spíše karikující charakteristiky a pojetí německých postav i psychologicky nezvádnutá, plakátem hrozící vnitřní přeměna Nerovy postavy). Je až symbolické, že tento film byl realizován v osudovém roce globálního komunistického hnutí, v pohnutých měsících Pražského jara. Rudé hvězdy na čepicích Yula Brynnera i dalších jsou dalším příznakem tohoto zjevně nesnadného faktu. Když jsem byl před osmnácti lety na dovolené v Jugoslávii, nemohl jsem si nevšimnout četných pamětních desk. Jen v 1500-3000 tisícovém hvarském-chorvatském Starigradu jich bylo k desítce. Stejně charakteristické byly hřbitovy; zhruba pětina, možná čtvrtina náhrobních kamenů nebyla opatřena obligátním křížem, ale právě tímto univerzálním symbolem komunistického hnutí. Deset let po státníkově smrti visely všude - v obchodech, na lodích, ve veřejných místnostech - všude, kam jsem dorazil, Titovy fotografie. Věc u komunistického státníka nevídaná! BITVA NA NERETVĚ je poděkováním, výrazem úcty a pokory statisícům jihoslovanských mužů, žen i děti, které podstoupily nejkrajnější oběti včetně svých životů při obhajobě všelidských ideálů humanismu, demokracie i plného národního sebeurčení. Poděkováním, úctou i pokorou, které v nemenší míře pociťujeme i dnes. () (méně) (více)