Ztraceni v moři

Návrat ztraceného syna není vždy úplně šťastnou událostí. Kor když se tak stane po devíti letech a on si na vás nepamatuje. Pak se může stát, že vám to relativně fungující rodinu poněkud rozhárá a sám nalezenec na tom také není zrovna nejlépe. A teď co s tím? Celkem důstojně zpracované se solidním obsazením, ale na mě tu bylo moc objímání, slz a emocí vůbec. Jasně, tenhle příběh se nedal zpracovat bez citových výlevů, ale trošku ubrat by v tomto případě neškodilo. Jeden z mála filmů, kde mi Whoopi Goldberg nelezla na nervy. 60% (10.11.2013)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)

Silný příběh plný emocí sledujíc ztracení syna, jeho postrádání i posléze nalezením. Cení se za originální nápad. Téma je velmi vážné, přesto se ale nemusí všem zamlouvat. To by se mělo respektovat. Ti, kteří si užívají filozofování a psychologii, budou zaručeně filmem nadšeni. Ze strany Bena se dočkáte hodně překvapivých rozhodnutí. A (jak nečekané) na samém konci se dozvíme, jak to skutečně mezi bratry tehdá bylo. (07.04.2023)

Film zajímavý svým námětem, kde se na konci člověk zamyslí, jak by asi jednal on a co je správně. Nicméně, od začátku. Film z počátku nepostrádal špetku napětí, i když si myslím, že silnějších momentů mohlo být více. Přišlo mi celkem málo vykresleno utrpení rodiny, resp. hlavně matky. Jakoby se nic nedělo. A film pořád plynul a najednou nastal zvrat. Zase chvilka napětí, ale potom nic moc se už zase nedělo. Žádné silné momenty a psychologické vykreslení pocitů a situací. Dle mého škoda, že nebylo více emocí a více dramatu. Každopádně i přesto to byl solidní film, ale ne více než průměr. Howgh! (21.03.2011)

"Beth, jestli přestaneš věřit, že se Ben vrátí, tak.." - "Vrátí ?? Že se vrátí ?? Jsou mu teprve čtyři !! Jak by se asi moh vrátit ?? Obstará si jízdní řád ??" Jako vždy nádherná a výborná Michelle Pfeiffer by si rozhodně zasloužila lepší scénář - Tak tady mě Stephen Schiff hodně zklamal !! Tak komplikované a mnohovrstevnaté téma by žádalo minimálně jiné finále.. - zvlášť, když jí tvůrci poskytují tak velkou roli.. Napadá mě třeba - Asi zbytečné.. - srovnání s Angelinou Jolie a Eastwoodovou geniální Výměnou.. Jenže tady Belgičan Ulu Grosbard přišel s velmi rozpačitým, zejména dík své nepřesvědčivosti a neschopnosti napojení se na diváka, dramatem, které ačkoliv se zvlášť pro svou délku nesmírně vleče, působí dojmem, že v něm paradoxně cosi dějově dost podstatného schází, a tak sune do popředí trochu překvapivě Treata Williamse, který si přes svoji civilnost skutečně prožívá to skutečné drama, jemuž divák ty emoce naprosto věří.. Jen si všimněte, kolik informací bez jakéhokoli přínosu či relevance pro příběh film skýtá.. Velmi zajímavý kousek, bohužel však spíš v negativním smyslu slova.. Škoda.. [ Dabing 4/10 ] Dost nepodařené. Typický Bontonfilms. (25.08.2015)