Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (680)
Chvilkama nuda, dost rezvleklý film. ()
Srovnávat Vláčila s Marhoulem je jako srovnávat Verbalovu a RedAKovu recenzi ()
Tezke hodnoceni. Kamera pana Smutneho je proste genialni. Obsazeni je taky 100%ni. Petr Kotlar je rozhodne skvelej a presvedcivej. Celkove vsak mam problem s tim pribehem. Podle me vetsina lidi uz dnes nemuze uplne pochopit souvislosti a proc se nektere veci na platne vubec deji... Nicmene hodne slusna filmarina... 21/9/2021 80% ()
Výborná kamera. Ale zbytek bohužel nestojí za nic. Film se snaží ohromit syrovostí a násilím, které ale většinou působí samoúčelně a přitom nevzbuzuje prakticky žádné emoce kromě hnusu a postupem času i nudy. ()
A to mělo být jako co? Mělo to být nechutný? Hrubý? Krutý? ... nebylo to ani jedno. Byla to jedna obrovská nuda. Žádná postava mě nezaujala a ve výsledku by i bylo jedno, kdyby je všechny pozabíjeli. Ten kluk byl vysloveně nesympatické stvoření. Čumění na film celou dobu jakoby ze spod. Střihy a záběry tak, aby všechno vypadali dramaticky... Houby drama...akorát to nudilo... ()
Každé dobré dílo (kniha/hudba/film...) je dobré tehdy, pokud vyvolá emoci a zanechá dojem. NP vyvolává nepříjemné pocity a zanechává dojem hnusu, surovosti a zla v různých podobách. Rozdíl mezi výborným a dobrým dílem je mj. to, že v prvním případě stále více a více přitahuje pozornost a vy nechcete jít spát, jen abyste to mohli dočíst/dokoukat. V Marhoulově díle je to přesně obráceně - zájem jen uvadá. ()
Trochu přitažené za vlasy, ideální na sobotní večer. ()
Je třeba pochválit výpravu, které dává zvlášť vyniknout vynikající kamera Vladimíra Smutného, a rovněž skvělé obsazení, včetně mladičkého Kotlára v hlavní roli. Jen za tohle nemůžu dát míň než aspoň 1,5*. Jinak ale absolutně nechápu, proč tenhle film vůbec vznikl a jak se z něj stala "filmová událost roku", ani co jsem si z něho měl odnést. Na necelé tři hodiny diváka snímek transportuje do jakési fiktivní východní Evropy, jehož psychopatické rurální obyvatelstvo nemá jinou náplň práce, než soustavně a bezdůvodně šikanovat jednoho konkrétního malého kluka. Co je k jejich nepřátelství vede? Na to už film neodpovídá. Vesničané tu nejsou reálné postavy, jen figurky, jejichž jedinými vlastnostmi jsou zlost, sadismus a touha ubližovat. Hlubší charakterizaci a motivaci měl i Gargamel, když se snažil všemožně škodit Šmoulům. Kdo čeká na nějaké katharktické rozuzlení, které tomu skoro tříhodinovému utrpení dá smysl, bude na konci zklamán. "Hluboce dramatický příběh" my ass, tohle je jenom vyumělkované torture porno o malém klukovi a sérii nesouvisejících nešťastných příhod. Stačí se podívat na jednu, zbytek už si můžete klidně domyslet. ()
Nějak nevím..... ()
Byli jsme na tom v kině a po cca 20 minutách jsme museli opustit kinosál - tak odpudivý, hnusný, debilní a celkově zbytečně natočený film mohl vzniknout jen v mysli totálně narušené osoby. Jelikož se jedná z části o český film a režisérem je Čech, není se ani čemu divit. Češi totiž nic pořádnýho natočit neumí. Celkově toho moc neumíme, jen se všemu smát, podvádět, nadávat na kde co a kde koho, kritizovat kde co a kde koho. Nejvíc toho pochází z hlavního města, tam je to přeplněný vším možným. Film neměl nikdy vzniknout. Kdo ho obdivuje, měl by vyhledat pomoc. Je zde hlubší myšlenka, ovšem po všech směrech je to jeden z nejodpornějších filmů v historii kinematografie, nejen té české. ()
Nuda v Brně ()
4/10 | Při sledování filmu jsem měl ve tváři podobně nepřítomný a emocionálně vyprahlý výraz jako představitel hlavní role (pokud tohle byl tvůrčí záměr, tak je to splněno na sto procent). Černobílá kamera je ok, ale co z toho, když zbytek filmu je kombinace nudy k nepřežití (sled náhodně řazených scén, honosně nazývaný "děj"), nezamýšlené parodie (smyšlený jazyk) a kolovrátkového schématu (hodní vesničani/vojáci, zlí vesničani/vojáci a tak pořád dokola až do nevěrohodného happy endu) v úmorné stopáži na samé hranici snesitelnosti. Po letech odkladů (já tušil, že to tak dopadne) další dluh vůči tuzemské kinematografii splacen, tj. poctivě zhlédnuto až do úplného konce a tímto neděkuji a nikdy více. | PeZet ()
Kdyby velevážený pan Marhoul dokázal natočit pořádný film, nemusel by na sebe poutat pozornost touhle lacinou násilnou pseudo uměleckou, těžce vykalkulovanou sra*kou. Ani nechci vědět, kolik rádoby milovníků umění tady nad tou zvráceností bude zase onanovat a hodnotit plným počtem. Jednoznačně odpad! ()
Divím se, že film hodnotí lidi, kteří vlastně nemají rádi FILMY, ale výrobky. A tohle je FILM. Nekompromisní. Skvělý. Bravo. ()
Pokud patříte k těm, kteří mají povědomí o tom, v čem spočívá filmové umění (trkám: vyprávění příběhu pomocí filmových obrazů) a s nostalgií vzpomínáte na dobu, kdy filmy byly ještě filmem, potom vás nepochybně Nabarvené ptáče uhrane. Může to být v pravdě uhranutí natolik silné, že opustíte předčasně sál a nikdo vám to nebude zazlívat, ale ze srdce vám přeji, abyste vydrželi až do konce, protože ten film za to stojí! Velkou výhodu budou mít při projekci ti, kteří mají načtenou celosvětově známou knižní předlohu Jerzyho Kosińského. Václav Marhoul ji převedl na filmové plátno dokonale a za pomocí černobílého nasnímání na 35 mm film vytvořil úctyhodné vizuální dílo, jež si zaslouží uznání. Zdaleka ne náhodou se tak ve filmu objevují herecké osobnosti jako Harvey Keitel, Udo Kier, Stellan Skarsgård či Barry Pepper a to považte, že u žádného z nich se nejednalo o hlavní roli. Nutno podotknout, že hlavní role v tomto filmu byla pouze jedna a ta patřila Petru Kotlárovi a rovněž před jeho výkonem je třeba smeknout. Když sleduji k dnešnímu dni (12.9.2019) hodnocení filmu na CSFD, mám pocit, že se na tomto serveru vyskytuje více „smějících se bestií“ než v Nabarveném ptáčeti a vězte, že v Nabarveném ptáčeti se jich vyskytuje opravdu hodně. Co říci závěrem k černobíle nabarvenému Nabarvenému ptáčeti? Život není film. Nenahlížejte na svět černobíle, nebo se stanete součástí Nabarveného ptáčete. ()
Tak tohle mě dostalo, během promítání odešlo z poloprázdného sálu asi 5 lidí, asi nevěděli na co jdou. Trochu se věnuji fotografii, musím dát 5*, je to obrazová extáze. ()
Váhal jsem, váhal, jestli 4, nebo 5... Ale jsem patriot, tak tam tu párou hodím. Jestli jste utekli z kina, jste citlivá trdla. Pokud jste sledovali jiné brutální pohádky a tohle vám vadí, tak vám nevadí realistický zážitek násilí, ale vadí vám, že tyhle věci se skutečně děly. Chcete pohádku? Zajděte si na Quentina, tohle je kus historie, pěkně hnusný historie našeho živočišného druhu. Smekám panu Marhoulovi, smekám Kotlárovi, který si na osobní premiéru asi bude muset počkat. Smekám všem! ()
1) Rovnou řeknu, že jsem knihu nečetl, takže vnímám film bez znalosti "jak to mělo být". Od začátku jste do násilí hozeni doslova po hlavě, avšak není to žádná glorifikace ve stylu Tarantina. Místy je film opravdu podivný (až nechutný), ale celková myšlenka i to, co není řečeno (doslova, neb se ve filmu mluví celkem snad ani ne deset minut), je přesto patrné. Sám film je o dospívání malého kluka v (místy až příliš) kruté společnosti i době, který se učí, jak přežít bez pevných vzorů. V každé epizodě filmu poznává různě pokřivené lidské charaktery a odnáší si z toho, jaký by měl být sám. Až téměř do závěru filmu si nevšimnete, že vlastně ani nevíte, jak se jmenuje, ale přesto ho sledujete, jako byste ho znali. 2) Nesouhlasím s Marhoulem, že se jedná o film o lásce a naději, jejich ztvárnění nevidím jako hlavní motiv. Násilí je sice jen forma, ale na tom, co si odnesete domů, se prostě podepíše a vy si stále říkáte, zda je to, co vidíte, opravdu pro dané sdělení nutné. Pro mě spíše jen zobrazuje jeden (byť fiktivní) lidský příběh v naprosto skutečné době. V současnosti bych to, co na mě z filmu křičí, nazval varováním spíše než nadějí, ta přebírá otěže až někdy v posledních pěti či deseti minutách. 3) Záběry, které kameraman vykouzlil (když zrovna nezabíral vydloubané oči nebo podobné věci), na to byla radost koukat. Dalším bodem obhajoby filmu je pro mne jeho délka - byť to jsou skoro tři hodiny, kde není hudba a skoro se nemluví, tak se nenudíte. Kdybyste ho chtěli zkrátit, prostě to neuděláte bez toho, aniž byste ho o něco ochudili. O to víc ty skvělé záběry vyniknou. 4) Ačkoliv jsou zde jednotlivosti, co mohu vypíchnout jako perličky, jsou zde i věci, co se mi nelíbily, případně mi možná unikl jejich pravý smysl. Nemohu si pomoci, ale na mě jako celek film působí snahou šokovat a získat pozornost. Kdyby film ubral na teatrálnosti a explicitních scénách, udělal by na mne, nečtenáře knihy, srozumitelnější a snad i silnější dojem. Takové scény ve mě totiž nevyvolaly soucit, vztek, ani strach, ale bylo to většinou jen obyčejné fuj (což platí nejen na násilné scény, ale přirozeně i na ty nechutné). Zda to bylo cílem, to nevím, možná film měl působit jen takto, jakoby očima dítěte, které tyto výjevy nechápe, ale samotný fakt, že si tím nemohu být jistý, filmu k dobru rozhodně přičíst nemohu. Možná budou mým výtkám čtenáři knihy oponovat, a tomu se nebráním. Možná se ke knize někdy dostanu a možná pak přehodnotím poslední bod. ()
Propagace filmu > výsledek. Nabarvené ptáče má bohužel nehorázně přepálenou stopáž. Pustit 45 minutovou ukázku z filmu na základní škole při hodině dějepisu, by mohlo fungovat jako dobrá ukázka z dob za Druhé svět. války, ale sledovat skoro 3 hodiny prakticky pořád to samé bez jakéhokoliv story arcu je prostě moc. Kdybych v půlce filmu na hodinu z kina odešel, vůbec o nic bych nepřišel. Klučina by byl sice na jiném místě a u jiného exota, ale příběh by byl pořád tam kde jsem ho nechal bez jakéhokoliv posunu. Styl vyprávění se zkrátka nepovedl. Emoce jsem cítil asi jen v prvních dvaceti minutách, poté jsou scény podávány tak nějak suše. Naštěstí je film po vizuální stránce zajímavý natolik abyste tam těch 169 minut vydrželi. Přesto mě některé reakce k tolik vyzdvihované řemeslné práci přijdou přehnané. Ony černobílé záběry na mlčící postavy mě zkrátka nepřipadají jako nějaké terno, a místy do očí a uší bijící postsynchrony tomu taky moc nepřidaly. Spása české kinematografie se zkrátka nekoná. Přesto všechno mám nutkání tento film respektovat, i když vlastně ani pořádně nevím proč. ()
Reklama