Otevřené moře

Zde vezmu v úvahu svoje vlastní zážitky, že o tom, co člověk prožívá, když se potápí, prožívá jakési dobrodružné opojení, které tě dovede ovládnout jako droga. Teprve po vynoření si uvědomím to hrozné nebezpečí. Ne nadarmo strkají lidi do klecí, aby je chránili před žraloky a je zcela jasné, že žralok samozřejmě není jediné zvíře, které je nebezpečné. To jak je ve filmu v náznacích, že žralok vráží hlavou třeba do nohou plovoucích lidí je naprosto reálné, nebo jeho tiché kroužení, které stále zmenšuje je přesně o tom, jak se chovají žraloci. Z tohoto hlediska je film natočen velmi realisticky. Stavba příběhu sice osciluje na hranici reality a fikce, ale to neubírá nic napínavému ději a pěkným záběrům pod hladinou moře křišťálově čisté vody. Nakonec nevidím důvod, proč by se to takhle nemohlo ve skutečnosti stát? Dobře natočený thriller s nečekaným, trochu sice zvláštním koncem, ale jinak fakt dobrý. (08.03.2010)

„Uprostred mora v pohodičke nájdeš koralový útes, ale v meste k mojej mame netrafíš.“ – „Musím mať motiváciu.“ Zastávam teóriu, že kvalitný žraločí krvák vznikne každé desaťročie. V 70. rokoch ČEĽUSTE, v 80. rokoch... no, vtedy vzniklo veľa žraločích hororov, ale nenapadá mi žiadny vyložene kvalitný (každá teória má diery)... v 90. rokoch Harlinova ZRADNÁ HLBOČINA. A v prvom desaťročí 21. storočia? OTVORENÉ MORE - dokumentárnym štýlom nakrútená voľná adaptácia udalosti, ktorá sa priamo takto asi/možno/zrejme/ktovie nestala, ale režisér (a scenárista a strihač a kameraman v jednej osobe) Chris Kentis naznačuje, že zabudnutie klientov uprostred mora nie je až taká nečastá vec, ako by sme si mysleli/priali. Nemám k dispozícii žiadne záznamy, takže mi nezostáva nič iné, ako mu veriť. No ako fanúšik hororov a niekto, kto sa žralokov veľmi bojí, mu to zhltnem aj s navijakom. Snímka je kratučká. To je vzhľadom na námet (dvaja turisti si objednajú potápanie uprostred mora, sú tam „zabudnutí“ a s prichádzajúcim večerom sa horizont kalí nacecanými ťažkými mračnami... začína sa blýskať... fúkať vietor... a neďaleko zašpliecha prvá plutva žraloka) logické. No už 79 minút „iba o tomto“ by bolo veľa, takže tvorcovia naťahujú čas dovolenkovými zábermi. Snímka si drží pôsobivú, realistickú atmosféru, na čom majú podiel nielen sympatickí ústrední hrdinovia (čo je dôležité, pretože v monotónnom prostredí s nimi strávime celý film), vynikajúca práca (so ŽIVÝMI) žralokmi a pochmúrna výprava (more a nízko visiaca daždivá obloha vyzerá podobne antiromanticky, ako v STROSKOTANCOVI). Miestami VEĽMI nepríjemný film, ktorý sa síce nejaký čas rozbieha, ale ku koncu mi fakt bolo až nepríjemné sa pozerať na to, čo sa okolo hrdinov vo vode a kúsok nad hladinou robí. Fuj. Fuj, fuj a ešte raz fuj. Nie dokonalé, ale mrazivé áno. (01.05.2005)

Ťažko povedať, čím sa vyhrabal ultra nízkorozpočtový film z hlbín nezáujmu na plátna multiplexov. Žeby námet? Žeby akýsi post blair witchovský syndróm ručnej kamery? Žeby opätovná chuť na žraloky na veľkom plátne? Asi by to bolo zaujímavejšie ako pol hodinový hraný dokument, kde by sme sa nemuseli zapodievať hádkami manželov a sústredili sa iba na atmosféru a strach. Experiment, ktorý sa dá raz zkusnúť, ale ktorý vás nijako neobohatí. (11.01.2013)

Jako dokumentární rekonstrukce událostí působí ve své skromné rovině vcelku autenticky a v jistých okamžicích navozuje i patřičnou atmosféru absolutní bezmoci a zoufalství. Když to budeme brát jako home-video experiment od amatérského filmaře, tak to dopadlo více než dobře. Ale vydávat tohle do kina za plnohodnotný film je snad vtip distributorů. Sledovat něco přes hodinku otravný manželský pár ve vodě řešící standardní dilemata a režisér nemá v rukávu ani jediný dramatický twist, jak z tohohle pokusu udělat nervydrásající podívanou, která by se alespoň trošku přibližovala k festivalovým výkřikům, jež jej srovnávají s něčím tak nedostižným jako Čelistmi. Tohle není ani náhodou žádný "žraločí" nástupce, nýbrž amatérsky nakroucený polodokument, jež balancuje na hranici autentického a fiktivního ztvárnění (divný závěr). Už jen kvůli tomu, jak režisér nesmyslně navyšuje stopáž o nic neříkající turistické prostřihy na pevninu, zabíjí veškerou snahu o nějakou atmosféru. S digitální kamerou sice vše vypadá opravdově, ale veškeré napětí pochází jen z bezvýchodné situace, která stísněné pocity vyvolá, i když si o ní více přečtete v novinách. Můžeme se jen dohadovat, jestli je film příhodným formátem, jak tuto tragédii zachytit. 5/10 (13.09.2010)

Film, který měl působit díky digitální kameře autenticky, působí ve výsledku přinejmenším rozpačitě. Autenticita je tak na úrovni nějaké přiblblé reality show. Průměrné herecké výkony jsou ještě více podkopávány špatnou režií. Například záběry na lodi, kde spolu komunikuje skupina lidí, opravdu nepůsobí reálně. Herci prostě nuceně stojí před kamerou a odříkávají své role, jako bych viděl nějakou tu dokreslovací scénku, co si někdy přidávají do reportáží ve zprávách na Nově. Nevím, čím to, ale nakonec mi nejreálnější z celého filmu přišla ložnicová scéna, ta jediná působila skutečně. Tak 40 minut filmu je úplná nuda, naštěstí se film na konci trochu rozjede a závěr drží film, alespoň na hranici průměru. (05.05.2005)