Otevřené moře

Tak jako thriller nebo horor od kterého vyžadujete akci – není Otevřené Moře určité vhodný kandidát. Jedná se o pomalejší, atmosférický příběh s velkým pocitem bezmoci. Díky shodě náhod a nepozornosti personálu se dva potápěči ocitají v boji na život a na smrt v pustém oceánu. Bezmoc, zima, proud, medúzy a hlavně žraloci – to jsou hlavní nepřátelé. Smutný film, !!!SPOILER!!! obzvlášť když v konečných titulkách najdou v žralokovi ten fotoaparát. (24.12.2008)

„Uprostred mora v pohodičke nájdeš koralový útes, ale v meste k mojej mame netrafíš.“ – „Musím mať motiváciu.“ Zastávam teóriu, že kvalitný žraločí krvák vznikne každé desaťročie. V 70. rokoch ČEĽUSTE, v 80. rokoch... no, vtedy vzniklo veľa žraločích hororov, ale nenapadá mi žiadny vyložene kvalitný (každá teória má diery)... v 90. rokoch Harlinova ZRADNÁ HLBOČINA. A v prvom desaťročí 21. storočia? OTVORENÉ MORE - dokumentárnym štýlom nakrútená voľná adaptácia udalosti, ktorá sa priamo takto asi/možno/zrejme/ktovie nestala, ale režisér (a scenárista a strihač a kameraman v jednej osobe) Chris Kentis naznačuje, že zabudnutie klientov uprostred mora nie je až taká nečastá vec, ako by sme si mysleli/priali. Nemám k dispozícii žiadne záznamy, takže mi nezostáva nič iné, ako mu veriť. No ako fanúšik hororov a niekto, kto sa žralokov veľmi bojí, mu to zhltnem aj s navijakom. Snímka je kratučká. To je vzhľadom na námet (dvaja turisti si objednajú potápanie uprostred mora, sú tam „zabudnutí“ a s prichádzajúcim večerom sa horizont kalí nacecanými ťažkými mračnami... začína sa blýskať... fúkať vietor... a neďaleko zašpliecha prvá plutva žraloka) logické. No už 79 minút „iba o tomto“ by bolo veľa, takže tvorcovia naťahujú čas dovolenkovými zábermi. Snímka si drží pôsobivú, realistickú atmosféru, na čom majú podiel nielen sympatickí ústrední hrdinovia (čo je dôležité, pretože v monotónnom prostredí s nimi strávime celý film), vynikajúca práca (so ŽIVÝMI) žralokmi a pochmúrna výprava (more a nízko visiaca daždivá obloha vyzerá podobne antiromanticky, ako v STROSKOTANCOVI). Miestami VEĽMI nepríjemný film, ktorý sa síce nejaký čas rozbieha, ale ku koncu mi fakt bolo až nepríjemné sa pozerať na to, čo sa okolo hrdinov vo vode a kúsok nad hladinou robí. Fuj. Fuj, fuj a ešte raz fuj. Nie dokonalé, ale mrazivé áno. (01.05.2005)

Nevím jak bylo dvěma novomanželům, kteří si jako svatební cestu vybrali dovolenou spojenou s potápěním a posádka lodi si na ně vzpomněla až za 2 dny. Nevím jak bylo těmto dvěma lidem, podle jejichž příběhu se rozhodl režisér Chris Kentis natočit tento film. Neskutečně slibný námět však Kentis nechutně zatnul svoji beznápaditou a bezduchou režií a ještě hůře použitým střihem. Stopáž 79 minut uběhne sice jako voda, ale náplň filmu je značně rozporuplná. Po patnácti minutách se vleze do vody a drama začíná. Hrdinové jsou podrobeni opravdové zkoučce. Divák s nimi opravdu soucítí a čeká jak se jejich situace posune dál. Pak přijde hrubý střih a sledujeme dvojici jak si nadává, obviňuje se ze všeho možného a pak zase střih a je klid. Říkají si jak se milují a že to všechno dobře dopadne. Po skončení jsem byl téměř vzteky bez sebe, když jsem si uvědomil, jaký potenciál v rukou Chris Kentis držel. Kdyby alespoň trochu rozvinul psychologii obou lidí tím, že by do hádky a z ní šli přes malé náznaky, tak by se taky mohlo stát, že film by získal opravdový filmový rozměr. Takhle působí jako nesympatický sestříhaný dokument. Digitální kamera (která navíc střídá asi tak čtyři úhly pohledu) filmu taky dvakrát neprospěla. Je to dnes sice moderní, ale snaha o syrovější obraz ne vždy vyjde podle plánu. Kentisovi se to nepodařilo ani za nic. Když to tak vezmu, tak Otevřené moře mohlo být kultem, protože od Čelistí (které jsou proti tomuto velkolepou podívanou) se už žádný podobný film neobjevil. Ale na druhou stranu se musí uznat, že Kentisův záměr byl opravdu úctyhodný a jeho verva s jakou film natáčel velká. Bohužel mě zajímá výsledný produkt, který se zdá jako špatný vtip podobně jako záběr na kuchaného žraloka běžícího pod závěrečnými titulky. (12.11.2004)

Podle ostatních komentářů soudím, že všichni si už potrpí jen na čirou komerci, což tento film zas tak moc nebyl. Film byl branej jakoby dokumentární formou - připadáte si jako byste tam byli. Z toho houpání už mi šla do očí mořská nemoc. Chvilku jsem si aji říkal, jestli to náhodou nenatáčel ten, co dělal Záhadu Blair Witch. Byl jsem rád, že tam nebyly žádný flashbacky z jejich předchozího života bez moře, jak je to poslední dobou v každým třetím filmu. Není potřeba ani moc krve, stačí dostat hlavní představitele do celkem zapeklité situace a to už dokáže udělat svý. No prostě když smrt, tak rychlou, ne? Po herecké stránce bych řekl celkem fajn, protože z těch rolí by víc nevymáčkl ani Dustin Hoffman nebo Vlasta Chramostová (drkoty zub, chch)... PS: nevím, proč odsuzovat nahotu na začátku - mě to přišlo jako naprosto přirozený záběr do manželské postele. (11.12.2007)

Jakmile jsem si vzal do hlavy, že se budu snažit vcítit se co nejvíce do role Susan a Daniela v přesvědčení, že si zlepším kulturní zážitek, maximálně jsem si tento snímek užil. Pocit strachu po zjištění, že jsou v moři úplně sami jen tak rychle nezmizel a i já jsem měl chvílemi pocit, že se mi o paty otírá obrovský žralok... (31.03.2009)