Zánik domu Usherů

Film se napsané povídky příliš nedrží. Především je ve filmu mnoho věcí "navíc", které tam vůbec nepatří. Působí to pak jako vata na zaplácnutí času, kdy jsem musel již zcela znuděný sledovat, jak na sebe herci němě hledí nebo zcela nepochopitelně chodí po domě tam a zpátky. V díle Edgara Allana Poea je mnoho věcí na tzv. domyšlení, což film nenabízí a celkově mě docela zklamal. (14.01.2012)

Jako člověk, který má Poeovy povídky hodně rád, mne film dost potěšil. Corman dokáže navodit atmosféru, ať už hudbou, stylizací domu (jak exteriéru, kde jsou uschlé stromy, hustá přízemní mlha a celková ponurost, přes velmi pěkné interiéry, které působí díky technicolorovým hodně sytým barvám velmi pestře), až hlavní hvězdou Vincentem Pricem, bez něhož by to bylo poloviční. (04.10.2008)

Zázrak tzv. malorozpočtových filmů americké kinematografie spočívá ve faktu, že s minimem prostředků zpravidla docilují maxima výsledků. Jsou jakýmsi pozitivním pandánem extenzívní hollywoodské velkotvorby, v níž výprava často vítězí nad myšlenkou a někdy i elementárním řemeslem. Pochybujeme-li v Cormanově případě o kvalitě adaptace, vyjadřujeme tím současně nedůvěru i Poeově stejnojmenné literární předloze. Abstrahujeme-li však na druhé straně od předchozích premis a přiznáme-li Poeovi statut významného amerického klasika, začínáme doceňovat kvalitu nejen této, ale i dalších Cormanovy poeovských adaptací. Právě polodivadelní ráz natáčení, spíše divadelní herectví dramatických protagonistů, výrazně více než méně dialogů propůjčuje filmu žádanou atmosféru tajemna, oživuje text stránky knihy Poeových textů a do naší paměti trvale ukládá jeden z nevšedních zážitků. I lehké žánry kinematografie hraného filmu mohou mít počátky z úrovně tzv. "vysokého" nebo velkého umění (20.10.2007)

Sklamanie. Týmto filmom som s Rogerom Cormanom začal a bohužiaľ asi aj skončil. Teda, nedá sa povedať, že by neodviedol dobrú prácu. Ten zámok, hmla, blesky, atmosféra, vlastne celá výprava (samozrejme až na tú divadelnosť; naozaj som celý film čakal, že na konci spustia oponu), výtvarná štylizácia, rekvizity (!), super záverečná scéna, super snová sekvencia... všetko to treba iba pochváliť. Ale tá nuda! A ešte raz divadelnosť! A kde je nejaké napätie, sa pýtam? Okrem toho mi neuveriteľne vadila tá megalomanská hudba. Bolo jej viac ako dialógov a úplne nechápem načo. Veď tam mal starý zámok a Vincenta Pricea, tým mal atmosféru vyriešenú a keď k tomu neustále hrala tá príšerná hudba, napätiu to teda rozhodne nepridalo. Ale späť k Priceovi. Jeho uhrančivý pohľad a hlavne hlas a úžasná démonickosť, nech hovorí alebo robí čokoľvek; myslím, že keby tam bol iba on a predčítal Poea, stačilo by to (a jak pozerám jeho filmografiu, už to aj párkrát robil). Ústredná dvojica mu to akurát kazila (Damon vyzerá jak atrapa Tonyho Curtisa a Faheyová ako škaredšia Vivien Leigh). Skorej by si uznanie zaslúžil Harry Ellerbe ako sluha, te bol rozhodne presvedčivejší (na béčko). Aby som to tak zhrnul: Horor, ktorý vyvoláva úsmev a nudí. Nebyť tých detailov, pekného záveru a pána Pricea, ktorému sa týmto klaniam, asi by to ani nastálo za povšimnutie. (11.11.2012)

Spokojenost! Povídka od E. A. Poea je sice lepší, ale kvůli tomu nebudu na film nadávat, protože Roger Corman zde odvedl velice dobrou práci. Atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet (stejně jako hustá mlha přes domem Usherů, která je ještě hustší a hororovější než v Rákosníčkovi) a o napínavosti ani nemluvě. Cormanovy horory nikdy nevykazovaly známky nadměrných rozpočtů a to je jedině dobře. ZDU si velice dobře vystačí se třemi postavami a několika velice smpatickými hororovými klišé, které potěší každého, kdo má rád klasické hororové prvky jako je výše zmińovaná mlha, strašidelnej dům i jeho interiéry jsou klasika sama o sobě...klasika stejně jako slavná předloha mistra Poea. (28.02.2008)