Grázlové

Od filmu od Andersona sem nic moc necekal a taky sem nic moc nedostal. Wilson a Wilson jsou sice sympataci, ale prekvapilo me, ze je Anderson vic nevyuzil a neudelal z nich bratry. Jinak pribeh je takovej nijakej, de to skoro od nikud nikam, v desne poklidnym tempu, nenudi to, nebavi to, jen obcas se povede nejakej vtipek. A cely je to navic nic moc natoceny. Takze slabsi 3*. (25.01.2009)

Mrzí ma, že som nepochopila, o čo vlastne v tomto filme šlo a tak som po jeho skončení premýšľala, aký mám vlastne z neho dojem. Rozhodne ma neuspokojil, pretože sa v podstate nikam nevyvíjal a k ničomu nesmeroval. Ale s bratmi Wilsonovcami a chutnučkou Inez (Lumi Cavazos) sa na to aspoň pekne pozeralo. Typická Andersonovská atmosféra aj absurdita. (08.09.2005)

Prvotina Wese Andersona mě nechytla. Ještě to není úplně klasický Anderson, ještě nemá tak vymazlený vizuál, ale některé jeho prvky už tady jsou. Především jeho typ postav, různí zasnění infantilní fantasti... No a k těmhle konkrétním jsem si nějak nedokázal najít vztah. Bratři Wilsonovi si tu prohodili účesy - Owen je nakrátko a Luke má zase delší vlasy - ale hlavně mě mátlo, že ve filmu jsou to kamarádi, ne bráchové, i když jsou si tak děsně podobní. Humor filmu na mě nefungoval, ale občas mi postav bylo upřímně líto. Battle Rocket je velmi dobře natočený, ale obsahem mě film docela dost minul. (5/10) (01.09.2019)

Člověk, zvyklý na novější tvorbu Wese Andersona se bude opravdu podivovat, jak normální film to na počátku své kariéry natočil. Nenajdete zde žádné zajímavé obrazové hříčky, ani jedinečný výtvarný styl. Celé to působí jako takový tutoriál pro tvůrce, kteří se teprve chtějí naučit základní prvky filmařiny. Sice se to označuje jako komedie, ale příliš humoru se zde nenajde. Spíše je to takové nijaké potloukání dvou kamarádů od ničeho k ničemu. (11.09.2020)

Celovečerní debut Wese Andersona si ještě nenese zcela typický rukopis tohoto kultovního režiséra, jde spíše jen o trochu atypický americký nezávislý film, přesto se už tady dá nalézt několik styčných ploch s později tak nezaměnitelným a lehce rozpoznatelným tvůrčím stylem, minimálně se tu rodí okruh režisérových hereckých oblíbenců (Wes Anderson tu pro film objevil bratry Wilsonovi), snaha o parafrázování zažitých konvencí, slabost pro netypickou hudební složku (obvykle staršího data - zde navíc hispánského původu), kterou má na svědomí Wesův dvorní skladatel Mark Mothersbaugh, exponování absurdně konotovaných postav, cit pro silnou nadsázku a nepopiratelný vypravěčský talent, bohužel ještě tu není patrný ten úžasně propracovaný styl a cizelovaná vizuální stránka. (16.07.2012)