Nenávist

Ještě někdy uslyším někoho jak píčuje do americkejch remaků a dám mu dělo do xichtu.První Ju-On byla poloamatérská mrdka, kterou jsem prozíval a její remake na tom není vůbec o nic lépe.Atmosféra totálně nulová, lekačky asi tři a to ještě předvídatelný.Strašlivý herecký výkony a hudba totálně zazděná.Ležel sem u toho s prstem v prdeli a bál jsem se asi jako Lesba na Prideu.Díky bohu, že se tyhle náměty můžou realizovat v prostředí, kde z nich vytřískají maximum.Že má americká verze snad o 10% míň, než tahle rutinní a nudná báchorka je fakt na tlemenec.30% za ten nápad, díky kterýmu mohl vzniknout opravdu, ale opravdu děsivý americký (pro mě) originál a konec, který je odvážnější a trochu víc depresivnější, jinak fakt mizérie a pro mě jasný důkaz toho, proč navždy bude asijská tvorba zcela mimo mě a každý, kdo to žere musí mít o 25 wasabi koleček víc. (17.08.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $325,680║Tržby Celosvetovo $3,657,876║ Námet na horror dosť solídny, aj keď sa nájdu slabšie miesta, také spracovanie už mierne pokrivkáva ale stále to dosahuje kvality aby to bola slušná priemerná ducharina. /60%/ (17.07.2005)

Zachovávám zájem, úctu a obdiv k japonské kultuře a tradicím a rovněž si myslím, že jsou Japonci mistři strašidelných příběhů a filmových hororů, ale tenhle snímek mi tedy nesedl ani trochu. Naprosto jsem se ztrácel v ději a nevím, zda jsem pointu vůbec pochopil. Měl jsem problém s postavami, ženské postavy mi připadly všechny stejné a to nechci působit jako rasista, ale zkrátka asi potřebuji polopatické americké přepracování srozumitelné i pro "hloupého" diváka. (14.09.2009)

Ach jo, jen blbec může vytvořit horor s takhle překombinovaným příběhem. To je pouze první problém. Druhý, který je ještě větší, je ten, že film není ani trošičku napínavý nebo strašidelný. Přitom jsem přistoupil k ověřené metodě. Film jsem zhlédl v noci a sám. Bohužel, parta kokotů natřená bílou barvou ve mne vzbudila spíše smích než cokoli jiného. V závěru jsem navíc začal usínat, takže z mé strany to bude zkrátka odpad. O děsivosti mám naprosto odlišné představy než pan režisér. (23.09.2012)

Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale  tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž  jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu.  Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. (11.07.2023)