Nenávist

Asi si už musím dát od těch duchařských filmů pokoj. Protože tohle se mi moc nelíbilo. Hodnocení má v současnosti velmi vysoké (74%) - což je z celé série "Ju-on" druhé nejvyšší, a tak jsem čekal opravdu strašidelný horor. Bohužel, nedostal jsem ho. Možná to dělají ti Japonci, jejichž mluva mi přijde místama legrační, a to i ve scénách, kdy se má divák bát. Zkusím zčíhnout USA verzi - třeba bude hororový efekt na mě působit více. Nicméně japonská Nenávist měla pár dobrých momentů, zejména ten chlapeček, který se tu a tam zjevoval, nebo duch zavražděné ženy, který vydával uši-rvoucí zvuky. No...jelikož jsem fanda duchařských hororů a toto nebylo z daleka nejhorší, co jsem v tomto žánru viděl, hodnotím relativně vysoko. 60% (04.06.2012)

Byla jsem docela zklamaná. Je to celé jakési nesmyslné. Nemá to ani hlavu, ani patu. Viděla jsem nespočet mnohem lepších horrorů. Ovšem teď jsem zrovna shlédla Americký remake. Takže pokud se chcete ušetřit zklamání, doporučuji remake z roku 2004. Mimochodem dělal ho stejný režisér. Přijde mi to, jako by pochopil, že tomu něco chybělo a proto to podruhé lépe dotáhl. A jako bonbónek navrch je tam pár dobrých herců. (15.05.2019)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)

Mierne sklamanie. Od tejto ázijskej duchariny som čakal podstatne viac, vzhľadom na to, ako to každý ospevuje. Málo ľakavé, málo strašidelné, dejovo zbytočne komplikované a divákovi servírované v nudnej, nezáživnej forme. Pri niektorých scénkach sa síce podarilo navodiť príjemnú, strašidelnú atmosféru (lezenie po schodoch...), bolo ich však málo. Len silný priemer. 65/100 (30.01.2015)

Nejlepší horor, který jsem měla tu čest shlédnout, ale paradox je, že už nikdy nikdo mě v životě nepřinutí se na něj podívat znova. Sledovala jsem jej v poledne, v baráku plném lidí a přesto jsem si z Nenávisti musela ukrajovat po kousíčkách, tak moc jsem z ní byla na větvi. A jít do postele jsem se kvůli ní bála ještě pěkných pár dní. 92 minut, při kterých se trne hrůzou - a to nejen kvůli silně nepříjemnému zvuku, který se zaryje do paměti; 92 minut, které za to určitě stojí. Navíc dítě, mající v „popisu práce“ děsit a zabíjet...? Funguje spolehlivě. (29.11.2010)