Medvěd

Já vám nevím. Ten malý medvídek je roztomilý a kdo z nás by ho nechtěl mít doma. Bohužel film mě nechal zcela citově chladným. A když říkám zcela, myslím tím skutečně zcela. Parta lovců medvědů stopuje celý film medvědy. No, celý film vlastně ne. Pouze do doby než jeden medvěd ušetří lovcův život a zapříčiní, že se v lovci hne svědomí. Nakonec se medvědi uchýlí k zimnímu spánku a film skončí. Ani mě tolik nepřekvapuje, že to není film pro mě. Co mě ale dosti výrazně zaráží je obecné hodnocení uživatelů na CSFD, které znovu poněkud nechápu. Objeví se nějaký smutně se tvářící film a zdejší uplakánci automaticky sypou ta nejvyšší hodnocení. Tento film už prostě vícekrát ne. Hvězda za toho malýho. (09.10.2011)

Skúsený francúzsky režisér Jean-Jacques Annaud sa dva roky potom, čo natočil perfektnú, dychberúcu filmovú adaptáciu románu Umberta Eca "Meno ruže" (Le Nom de la rose), rozhodol, že si zapláva v úplne iných vodách. V roku 1988 sa pustil do projektu s názvom "Medveď" (L´Ours). Tento dobrodružný dramatický snímok sa odohráva v roku 1885 v Britskej Columbii a v hlavných úlohách sú medvede. Fakt, naozaj, hlavné úlohy si zahrali dvaja medvedi (Bart a Youk). Človek by tomu ani neveril, ale boli omnoho lepší herci ako mnohí ich ľudskí kolegovia. Je to niečo vskutku netradičné, no podarilo sa to natočiť naozaj bravúrne. Keď sa zaujímavého, kvalitného scenára chopí talentovaný režisér, tak aj z medveďov dokáže urobiť herecké hviezdy. **** (11.08.2023)

"Umenie nie je zabiť. Umenie je nechať žiť." Mám rád zvieratá, prírodu, aj Annauda, ale Medveď ma nikdy nebavil a miestami ma až štval (halucinogénna pasáž s muchotrávkami je na draka). Navyše, zvieratá mám síce rád, ale medvede sú podľa mňa zmrdi. Takisto ma neoslovil spôsob rozprávania príbehu - všetko sledujeme z pohľadu mláďaťa (mňoukajúceho ako malý chlapec) a starého medvedieho samotára a ľudia majú len cameá (a ani medzi nimi nie je režisérov dvorný Ron Perlman, čert aby to vzal). Občas to pôsobí ako wtf dokument, ktorý "náhodou" má dej. Výprava je miestami čarokrásna a práca s medveďmi musela byť pekelne náročná (a v neposlednom rade aj nebezpečná, režisér bol viackrát zranený). Obávam sa však, že to je asi tak všetko. Vo viacerých ohľadoch je to obdivuhodný film po technickej stránke, ale ako príbeh je to slabučké, scéna s muchotrávkami trápna a výsledok je proste príliš detský pre dospelého diváka a príliš naturalistický pre detského. Už zápletka je úplne mimo (medvedie samce mláďatá skôr roztrhajú, v lepšom prípade ignorujú, určite sa o ne nestarajú, to je vážne sci-fi). (17.09.2005)

Pokud toužíte po skutečném dokumentu ze života medvědů, pusťte si třeba toto: http://www.csfd.cz/film/328525-polarni-medvedi/ . Pokud máte ovšem chuť na snímek o vztahu člověka k přírodě, je Medvěd J. J. Annauda tou správnou volbou. Nic na tom nemění ani skutečnost (právě naopak), pokud již nebudete snímek sledovat “naivním (zaslepeným) pohledem dětských očí”, ale “dospěláckým”, tj., notně načichlým sarkasmem, tudíž potutelně se usmívajícím při (dodatečných) postsynchronech popř. detailních scénách “na efekt”, kdy je vám naprosto jasné, že tohle dalo skutečně velkou práci napilovat (resp. vydrezůrovat) a “klapky č.50 a výš” nebyly žádnou vzácností. Protože tady jde o jediné (poselství) a to (zaplaťpámbu) přetrvává. P.S. Hrozně rád bych do rukou dostal “film o filmu”. P.P.S pokud se (ve světle tohoto snímku) už nemůžete dočkat prvních jarních paprsků, až se následně vydáte do ZOO nakrmit z rukou tyhle roztomilé chlupáče, osobně bych vám doporučil (pro jistotu) nechat "příkop" mezi váma. Pokud vám to “přes to nedá”, poprosil bych o následující. (Za)skočte i do “vedlejšího (Šakalova) výběhu”. Bon apettit :-) (18.03.2013)

Dojemný příběh osiřelého medvíděte a jeho adoptivního ochránce - jako přecitlivělé kinder jsem si u toho pobrečela, zasmála se, rozněžnila a chvilkama nedýchala napětím, byla jsem okouzlena krásnou přírodou a znechucena lidmi. Dospělost sebou přináší cynismus a tak se sledování tohoto Annaudova snímku už tucet let úspěšně vyhýbám, abych film nedegradovala sarkastickými průpovídkami... Některé věci je lepší ponechat sladkým vzpomínkám, neničit si dětské dojmy a moct udělit těžce nostalgických 5 hvězdiček. (02.09.2010)