Svatý boj

Strhující psychologické drama z prostředí ultrapravicového extremistického podhoubí v USA. Tvůrci navíc dějovou linii ozvláštňují tím, že hlavní hrdina, na první pohled ubohý pouliční nácek, je sám hebrejského původu a jeho příklon k neonacismu je vnitřní reakcí na svou vlastní nespokojenost uvnitř židovského etnika či možná jsou kořeny tohoto problému v rodině (tenhle jev je ovšem příznakový, relativně vysoké procento ,,autorasistů" má každé etnikum - Afroameričané, Romové, Asiaté atd.), čímž se významové pole filmu posouvá k úvaze o krizi vlastní identity potažmo krizi identity židovské, k sváru ateismu a pochybností o víře s potřebou něčemu věřit (strhující závěrečná scéna stoupání do schodů)... Tenhle film je skutečně silnou výpovědí o současném západním světě a jeho neschopnosti řešit problémy morálně a hodnotově narušených jedinců (obvykle) ze sociálního dna společnosti - výstižná scéna, kdy soudce ,,preventivně" odsoudí mladé neonacisty k účasti na sociální terapii, což je prevence úplně neadekvátní a odtržená od reality (zvláště v této scéně), jako učitel mohu potvrdit, že promlouvat takovýmto ,,dětem" do svědomí je úplně marné... Co ale s tím? Žádné jednoduché řešení bohužel není... Podobné filmy: Kult hákového kříže, Romper Stomper, This Is England (12.10.2008)

Krize identity a vzpoura proti Bohu aneb puberta je dlouhá a zlá. Téma mě minulo o světelná léta, celý život jsem totiž jen člověkem a nikdy jsem nepřemýšlel nad mentalitou svého národa, natož abych se vzpouzel proti Nejvyššímu, s nímž mám uzavřen pakt o neútočení. Nedokázal jsem se, a pravděpodobně ani nikdy nedokážu, zamyslet nad všemi nuancemi Dannyho vnitřního konfliktu a celou dobu jsem si jen říkal, blbeček zničený z ničeho, nudy a nedostatku ráznější výchovy. Vím, že podobný odsudek je příliš jednoduchý, nicméně Svatý boj má jeden zásadní problém, hlubšího ponoru do příčin a motivace hlavního hrdiny se nedočkáme. A při tak mohutné eskalaci za tím prostě muselo být mnohem víc. A tak i když se v těchto pocitech mohu přes všechno naprosto mýlit, dám na ně. Ostatně jako téměř vždy. Zabejčená trojka. (17.02.2017)

Film dvou tváří, z nichž jsem si prostě nakonec nedokázal pořádně vybrat ani jednu. Žid s neonacistickými sklony nenávidící židy, banda holých lebek co se tváří jako největší drsňáci, přesto zůstali tak nějak nevyužití, sadomaso přítelkyně, která ráda prcá s přítelem své matky, kemp pro nácky taky nevyužitý, příběh s jistým morálním poselstvím, přesto nedotažený do konce - Ryan Gosling to zahrál dobře, ale přišlo mi, že potenciál který se tu přímo vybízel, zůstal využitý tak z poloviny a na červená čísla v hodnocení to nemá ani náhodou!!!50% (18.08.2022)

Jakej je rozdíl mezi tím mlaďákem ze Sedmi statečných a Fridrichem Nietzschem? V síle argumentace. Více méně ta nesmyslně oblíbená hra pro ošklivý univerzitní děti v USA má význam, A síla Svatého boje a zároveň zákeřnost je v tom, že hlavní postavě to pálí, je tím atraktivní a nejen, že převyšuje okolí, ale taky ji díky tomu divák fandí a je mu ji líto. Zákeřnost je v tom, že standardní nácek je tam stupid, kterej cituje Irvinga nebo Zundela a každýmu je jasný, že jenom papouškuje nějaký logo ze stránky www.howtobetruenazigay.com. Takže o co vlastně jde divákovi? Vlastně si přejeme, aby se z ošlivýho nácátka stalo krásné žiďátko. Je pak ještě důležité, že (zdánlivá) myšlenka filmu je o pravidlové absurditě ideologií, o ztrátě víry a vnitřní cestě (zkušenosti), která někdy přebíjí slepotu? Vlastně je to celý hra. Nejdřív je vám líto Žida, když ho bije nácek, pak se smějete nebo nadáváte na nácky, jenže jeden nácek je Žid a pak vám je ho nakonec líto. (12.06.2013)

Jasná ukážka toho, že v otázkach viery, náboženstva a filozofie neexistuje absolútna pravda. Každý problém, každá téma sa dá vyjadriť rôznymi spôsobmi. Napríklad čo jeden môže vidieť ako skúšku viery, druhý zase vidí ako demonštráciu moci. Ťažko proti tomu niečo namietať. Závisí od toho, čo nám je bližšie, s čím sa vnútorne stotožníme. Danny Balint si vybral demonštráciu moci. Žid, ktorý nenávidí židov, zároveň však cíti niečo ako posvätnú úctu k tomuto náboženstvu, ktorá mu bráni doviesť všetky svoje ultranacistické plány do konca. Táto jeho rozpoltenosť je preto zdrojom všetkého jeho nešťastia. Na dvoch stoličkách sa však dlho sedieť nedá, koniec bol v tomto smere maximálne uspokojivý. 75/100 (03.11.2014)