Orlando

"O jeho pohlaví nemohlo být pochyb..." Ale co je to ono pohlaví, jak předurčuje či limituje životy jednotlivců a jak předurčuje to, jak se k jednotlivci chová jeho okolí? Všechny tyto otázky v sobě obsahuje již tato úvodní věta a celý film nabízí dlouhý řetězec sekvencí, potažmo podnětů na stejné téma. Ačkoli v případě cesty za rovnoprávnost pohlaví ve smyslu rolí a ještě lépe rozplynutí samotného konceptu genderu je podstatnější cíl, než trnitá pouť k němu, v případě filmového "Orlanda" se sama cesta ukazuje jako klíčová nejen pro podmanění diváka, ale také jeho nadchnutí pro ony myšlenky. Tato rozverně vážná a jízlivě absurdní hra s identitami, tužbami a motivacemi pohlcuje coby barokně okázalá a campově přemrštěná freska. Své množství myšlenkových podnětů servíruje na podnose permanentního estetického vytržení a rozjařilé hravosti. A ještě při tom buduje rozkošný pomník hereckým kvalitám Tildy Swinton, bez jejíhož charismatu a chameleónství by filmová "Orlando nemohl fungovat. (25.09.2020)

Pomaleji, leč velice příjemně plynoucí drama, kterému se daří být zároveň meditativní, poetické a křehce zábavné. Myšlenku a symbolismus filmu nechť si každý přebere sám (v ideálním případě po přečtení předlohy z pera Virginie Woolfové), poklonu si však nepopiratelně zaslouží vizuální stránka filmu, jakožto i režisérka Sally Potterová za mimořádně ucelený dojem, který na mě zanechal netradiční příběh . 80% (14.01.2009)

Přesto, že jsem zásadním obdivovatelem díla Virginie Woolfové, nejsem jím bezvýhradně. Ke dvěma jejím dílům jsem cítil vždy nechuť a možná i averzi. Mluvím o knihách Flush a Orlando. Vizuální zjednodušení Orlanda Sally Potterou tak pro mě bylo vítaným překvapením. Nezpřístupnilo mi to sice tézi, spíš femininní než maskulinní: "Nic se nestalo, pouze se změnilo pohlaví. (Muž by spíš řekl: "změnila se anatomie, a to by byl v tom čert, aby se nezměnilo ještě něco jiného" – to by řekl Sigmund Freud.) Samozřejmě se můžeme i ptát, proč ve své podstatě nebyl Orlando nikdy mužem, ale tuto otázku snadno obejdeme konstatováním: vždyť to napsala Virdža a Sally jí při tom pomáhala! Pozn.: těch pět hvězd jsem dal nejspíš z trucu. (06.08.2016)

Tohle bylo jako polibek od Boha (tedy - kdyby existoval a byl ženou). Asi nejlepší role Tildy Swinton, která tady dokonale využívá svého androgynního, mimozemského vzhledu i výrazu (btw - všimněte si, že v jednotlivých etapách příběhu se mění i barva Orlandových očí). Originální, mnohovrstevnatý děj plný poetických pentliček zdobí vizuálně i technicky uhrančivé zpracování a - na tu dobu - vynikající hudba. Když sleduji hodnocení na CSFD, tak asi vynechám ostatní díla Sally Potterové, abych si tento zážitek nezkazil. Hřeje to, hřeje. (27.12.2008)

Napadá ma jedniné slovo, ktorým by som dokázala opísať tento film. Je to "nespútanosť". Nespútanosť príbehová, obrazová, herecká, ale hlavne nespútanosť myšlienková. Knižnú predlohu síce nepoznám, ale ak je film len spolovice taký, aká je knižná predloha, chápem prečo je považovná za nesfilmovateľnú. Virginia Wolfová písala knihu Orlando vraj ako svoj životopis a ja musím povedať, že sa jej to zrejme podarilo dokonale. Nešla na to tradičným spôsobom opisu faktografie života obmedzenom v čase a priestore, ale prostredníctvom spovede duše nespútanej v okovách obmedzeného vnímania. Vypovedá to o nej oveľa viac, ako čokoľvek iné. A ja si myslím, že tomuto filmu sa práve to podarilo vystihnúť na jednotku. (06.04.2017)