Nenávist

Dle mého je NENÁVIST další snímek z ranku výborně zpracovaných remaků, kdy originál zůstává zastíněn překopanou verzí. Oproti japonským verzím (aspoň těm, které jsem viděl) je toto zpracování svižnější a celkově propracovanější. Pokud je přizpůsobeno euro-americkému publiku, tak bych to neviděl jako extra velký problém. Toto zpracování totiž není úlitbou "pasivním divákům". Stále jde o snímek, u kterého musí být divák dostatečně vnímavý, aby mu neunikly souvislosti a neztratit se v kaleidoskopu nesynchronně poskládaného příběhu. Nemám co dodat; snad jen: výborně vypointované lekačky, oproti japonským verzím imho lepší zpracování a forma. Snad jen Toshio - jehož zamňoukání se nadobro stalo mou noční můrou ;o) - není tak extrémně děsivý jako v předchozích verzích; je "jen" hodně děsivý. Shrnuto a podtrženo: Remake KRUHu pro mě zůstává i nadále nepřekonán, ale i tak se NENÁVIST nemá za co stydět. (02.12.2005)

Ano, dívat se sám uprostřed noci, tak se asi budu cestou do postele radši nebudu dívat do temných rohů a pro jistotu se do deky zamotám, ale to by nesměla hlavní paní duchna působit tak že byste schválně chtěli zkusit jestli je tak drsná jak vypadá a bouchnout si do ní - stejně jako do Samary, řekl bych. A pominu-li scénáristické nedostatky, jako třeba celého Billa Pullmana, pořád ještě je tu ta okatá blbost všech postav. Znáte to - jů, hele, prokletý dům...hm, šramot za dveřmi, a světlo nejde...no, to se tam asi půjdu sám podívat. Neříkám, že se u téhle Nenávisti bát alespoň chvílemi bát nebudete - především v komorních scénách podbarvených zdařilou hudbou - ale když vezmu své oblíbené Oko, jde o jinou ligu. (08.06.2006)

Pěkná atmosféra, velmi strašidelná hudba, příběh není vůbec špatný, ale "duchové" působí poněkud směšně a chvílemi nechápete, proč jsou ti lidé tak naivní a zbytečně riskují život. Slušný horor, poku se chcete trochu bát, ale Kruh byl rozhodně lepší. Japonský originál sem bohužel neviděla a zdá se, že je to škoda. (16.08.2005)

Rozhodujúcim faktorom pri hodnotení tohto remaku je to, či ste videli japonské originály (2 časti určené pre video a následne 2 časti určené do kín). Ak nie, tak je veľká pravdepodobnosť, že budete s výsledkom nadmieru spokojní, pretože film v sebe obsahuje niekoľko zaručene ľakacích "creepy" scén, podopretých pomalým odvíjaním deja a hustou atmosférou. Keď ste ale ako ja videli všetky japonské verzie (prípadne iba niektorú z nich), tak vás tento remake nemôže takmer ničím prekvapiť a ani Toshio (hraje ho ten istý chalan čo v originálynch filmoch určených pre kino release) už nie je to, čo býval :-). Okrem zopár nových, strašiacich scén (treba uznať, že miestami fungujú) je potom najzaujímavejšie sledovať, ako režisér Takashi Shimizu remake vyslovene ušil na vkus a percepčné zvyky západného publika. Hoci je syžet - tak ako v originále, zoskupený s nechronologicky za sebou radených dejových fragmentov, dočkal sa v záujme sprehľadnenia a ľahšieho pochopenia väčšej linearizácie, dve postavy dostali viac miesta a hlavne v druhej polovoci filmu Shimizu pristupuje k oveľa väčšej miere popisnosti a vysvetľujúcej doslovnosti, čo v mojom prípade viedlo k narastajúcej nude. Osobne má u mňa film 2,5* a tá zvyšná 0,5* je za môj obdiv k režisérovej vytrvalosti natočiť v podstate o tom istom už piaty film (pričom v súčasnoti pripravuje už šieste, podľa správ naozaj záverečné pokračovanie tohto filmu v rodnom Japonsku pod názvom Ju-On 3, ktorý tak bude naväzovať na japonské kino release. Posadnutosť touto témou je potom zrejmá aj zo skutočnosti, že v prestávkach medzi japonskou Ju-On dvojkou a americkým remakom stihol Shimizu ešte za 8 dní natočit príbehovo veľmi podobný film s názvom Marebito - v ňom nezávislý novinár vyšetruje záhadné úmrtia v tokijskom metre, ktoré majú podľa legendy na svedomí temní duchovia...). (02.01.2005)

Vpodstate jen vyber scen z japonskych originalu, ktery trpi predevsim jejich nedotazenosti. Narozdil od puvodnich verzi, kde to do nas Shimizu pral az za pomyslnou infarktovou hranici, se v americe drzi az podezrele pri zdi a straseni se omezuje predevsim na klasicke lekacky. Ty sceny, ktere maji nejvetsi potencial tahnou k zemi zbytecni a spatni herci (sorry Tede, jsi jednicka, ale k smrti vydeseneho proste zahrat neumis). Proti japonskym Ju-Onum je The Grudge hodne ridka limonada... (26.02.2005)