Nenávist

Poviem Vám, že pri jednom momente som pri filme skoro zinfarktoval a to keď mi vyskočil messenger. Ostatné ľakačky sú sice pekne natočené, brilantne ozvučené a celkovo technicky výborne zvládnuté, ale ich gradácia a výsledný psychologicky dopad je rušená nepodarenými strihmi. Hororové postupy nejak neovládam, ale viem povedať že vo väčšine scénkach stačilo málo pridať na intenzite a trošku viac to do diváka hustiť a výsledný efekt (na mňa určite) by bol omnoho lepší. A možno by som išiel aj trenýrky vymeniť. Nás Shimizu šetril. Čo sa týka príbehu, nič svetoborné. Je to nutná omáčka k tomu strašidelnu. Celkovo to má bližšie ku dnu, než ku Kruhu alebo k Oku. Ja sa celkom divím tým číslam za tržbu čo sú tu spomínané. Asi budem režisér :) 45% (01.06.2005)

Na jednu stranu oceňuji snahu režiséra udržovat napětí po celou stopáž. Bohužel je to na úkor příběhu, který by filmu dal nějaký smysl. Četnost hororových scén, také film spíš devalvuje, než zvedá, protože někdy ony lekačky, pro neustále opakování působí spíše komicky než lekavě a film poté dostává jakýsi akční nádech. Nicméně oproti typickým americkým Vřískotům a Tajemstvím loňských let je tento film kvalitativně o něco výše. (13.11.2005)

Jelikož jsem neviděl původní Japonskou verzi, tak nemůžu moc srovnávat, ale tenhle americkej remake je fakt hodně povedenej, hned od začátku je pěkně mrazivá atmosféra a nejděsivějších 20 minut filmu a atmosféra hned tak nepoleví, bohužel je asi ve 3/4 filmu takový trošku hluchý místo, ale to se hned napravý pekelně mrazivým koncem, některý lekačky z tohohle filmu opravdu stojí za to a i když jsem ten původní film neviděl, tak tohle se mu určite vyrovná a podle mě je to lepší i než kruh, kterej mi nepřipdal tak děsivej po celou dobu jako je tohle. Lepší 4* (11.02.2006)

Americký remake japonské variace na strašidelný dům a jako bonus to točil ten samej režisér. A nedopadlo to vůbec špatně. Takashi Shimizu buduje film na lekačkách a to mu vychází, protože prostě ví jak na to. Celý film mu to vychází a jen párkrát sklouzne do vyložené trapnosti. Že mu to vycházelo v průběhu filmu jsem přijal s povděkem, ale byl jsem zvědav na povinnou závěrečnou scénu ve všech hororech a to finální zůčtování. Ta se podle mého očekávání extrémě nepovedla: Chvíli tam strašně trapně pobíhá Bill Pullman a potom když dojde na setkání Vraždící potvory vs. Sarah Michelle Gellar (které to velice sluší a zahrála též dobře) tak se prostě bát nemůžete, protože když je oslizlej chlapeček v záběru 1,5 sekundy a dělá u toho držky tak je to strašidelný, ovšem když se tam nekonečně dlouho po schodech plazí jeho permanentně krkající (všichni v tom filmu krkaj) oslizlá zombie-duch matka tak je to spíš komický. Jinak ale naprostá spokojenost, protože (a věřte že je ponižující to přiznat) jsem se docela lekal celý film a to se mi tak často nestává. PS. Jednou jsem se lekl opravdu GIGANTICKY a z komentáře Isherwooda vidím že nejsem sám. Je to v místě, kde to pravdu nečekáte a prostě bravo.... (22.11.2005)

U Japíků musí mít problém s dětskou kriminalitou, možná jim po ulících létají kostnaté holčičky s černými vlasy, nebo jiná bledá a samozřejmě černovlasá mláďata, nebylo by divu...no každopádně ať už se bojím čehokoli (třeba malinkatých fialovo-červeno-žlutě-oranžových mužíčků s mechovými křidýlky a vlezlou polyfonní vyzváněcí melodií když jim máčknete na břicho), dětí nikdy. The Grudge je typ bolestně nezáživného hororu, který způsobuje bolest krční oblasti (stálé otáčení hlavy o 90° za lehce podsvícenými hodinami). (08.07.2009)