Nenávist

Poviem Vám, že pri jednom momente som pri filme skoro zinfarktoval a to keď mi vyskočil messenger. Ostatné ľakačky sú sice pekne natočené, brilantne ozvučené a celkovo technicky výborne zvládnuté, ale ich gradácia a výsledný psychologicky dopad je rušená nepodarenými strihmi. Hororové postupy nejak neovládam, ale viem povedať že vo väčšine scénkach stačilo málo pridať na intenzite a trošku viac to do diváka hustiť a výsledný efekt (na mňa určite) by bol omnoho lepší. A možno by som išiel aj trenýrky vymeniť. Nás Shimizu šetril. Čo sa týka príbehu, nič svetoborné. Je to nutná omáčka k tomu strašidelnu. Celkovo to má bližšie ku dnu, než ku Kruhu alebo k Oku. Ja sa celkom divím tým číslam za tržbu čo sú tu spomínané. Asi budem režisér :) 45% (01.06.2005)

Keď si odmyslím, že je z 80% presnou recykláciou Ju-on: The Grudge, je to skutočne efektný a pôsobivý horor. Tá atmosféra! Pri niektorých scénach sa ani nedivím, že si remake pod svoje producentské krídla vzal samotný Rami. Lenže. Lenže s vyšším rozpočtom automaticky nestúpa kvalita, to, čo bolo v prvom Šimizuovom remaku trochu slabšie, tu pôsobí pomaly smiešne (štverajúca sa Woman in white + jedna Tošiova scéna - a to ho mám tak rád!), no čiastočne to zachraňuje hudba, ale na "originál" (ktorý je remakom remaku remaku... tie Šimizuove remaky sú do seba tak neskutočne zamotané, že už nikto nevie, čo je vlastne pôvodné a čo remake) to nemá ani s lepším obsadení a efektami, ktorým sa darí jediné - účinne ma presvedčiť, že to nie je iba scenár cez kopirák, ale niečo viac. Bohužiaľ mi to akosi nestačilo, a je vidno, že pri týchto filmoch sa skutočne dá odporúčať pozeranie jedine po polnoci, inak sa 50% efektu vytráca. A to je škoda. 70% P.S.: Šimizu sa trošku krotil, a tak v tomto remaku zomrie "len" 13 ľudí. (30.01.2014)

Krom první scény čistý průměr. Opět se prokázalo, jak špatný čích na role má Sarah Michelle Gellar a měla by se už probudit ze svých nočních můr a touze po hororech, které lehce vyšly z módy. Dnešní divák chce víc, než sledovat jednu herečku v různých hororech, které jsou jeden jako druhý průměrné a horší. Snad příště bude mít větší štěstí a konečně zakopne o nějaký hit... i když o tom sám pochybuji. (03.08.2005)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)

Jediné, co jsem před shlédnutím filmu věděl, je to, že jde o remake japonského hororu a že v něm hraje Sarah Michelle Gellar. Teď vím, že jde o hodně děsivý remake vlastního hororu Takashi Shimizu (Sam Raimi si holt usmyslel) a že v něm Sarah Michelle Gellar hraje americkou studentu a zároveň ošetřovatelku jednoho pečovatelského centra a že je to hodně odvážná holka, protože osobně bych při prvním vrznutí v tajemném domě, kam byla jako pečovatelská náhrada poslána, vzal nohy na ramena. V odcizeném (jazyková i kulturní izolace) Tokiu nám tak režisér vypráví příběh, který v sobě ukrývá tajemství domu, ve kterém před lety žárlivý manžel (s přihlížením malého synka) zavraždil svoji ženu. Úspornými prostředky, přesto velmi efektivně tak sledujeme utrpení, které se v domě usídlilo a velmi efektivně je pracováno i s minimem financí, které producenti do filmu vložily – namísto vizuálních triků si vystačí s děsivým make-upem a střihem. Nelineární děj pak tu a tam nutí přemýšlet, hodnocení se ale vztahuje zejména ke „stupnici strachu“!! (02.05.2006)