V dobré společnosti

Braťja Weitzovy, zoufalé Prcičky definitivně odpuštěny :o) Vlastně to už byly po jejich předchozím počinu Jak na věc a nyní opět dokázali, že snad mají patent na inteligentní, vtipnou zábavu, která tak přijde vhod v dnešní komediální záplavě fekálních a teen stupidit. Se skvělým Jak na věc má tenhle film mnoho společného. Inteligentní scenář, ve kterém absentuje jakkékoliv klišé, příjemný decentní soundtrack a skvělé herecké výkony všech zúčastněných (málo známý Topher Grace příjemně překvapil). A navrch na hollwoodské poměry nezvyklý závěr. Velmi příjemná zábava. (29.10.2005)

Nenáročná komedie pro náročné, zní to trochu divně, ale je to nejjednodušší definice filmu, který pohodově dokáže uspokojit náročné choutky zarytých cyniků, kteří se rádi navážejí do komedií těžících z ústředního tématu, kterým je ostrá konfrontace dvou generací. Paul Weitz natočil na americké poměry velmi uměřené dílo oplývající chytře napsaným scénářem, jehož základní linka sice připomene cokoliv jiného z už vzpomínaného žánru, ale duchaplné dialogy, režisérsky velmi inteligentně vystavěná zápletka a hlavně špičkové herecké výkony, staví tento film nad ty „jiné“. Střetnutí Dennis Quaid – Topher Grace a vzájemná chemie Topher Grace – Scarlett Johansonn, vytvářejí jedinečný herecký koncert, na který je radost pohledět. Při pátrání v paměti po podobném filmu, u kterého jsem se tak dobře pobavil, by mi možná nestačil ani dalekohled, jak je to dávno. A o to víc si pak budu pamatovat tento (05.08.2005)

Svého času jsem snímek očtyřkoval, protože se mi kromě nevtíravého humoru líbila i jeho laskavost. Jenže od té doby uběhl nějaký čas, změnil jsem se, a tak jsem se na dnešní reprízu díval jiným pohledem i optikou. A došlo mi, že tady (na rozdíl od jiných záležitostí) nešlo o laskavost přirozenou, která by prostupovala celým filmem a dodávala mu nezaměnitelnou atmosféru; byl to jen kalkul tvůrců, jímž chtěli zapůsobit na diváka, ale na mě už dnes nefungoval. Netvrdím, že šlo o špatný snímek, chci tím jen říct, že pro mě nebyl snímkem výjimečným. Šlo o běžnou komedii, která mě ničím neurazila, v rámci svých možností mě bavila, ale to, co mi před lety připadalo lidské a laskavé, se mi dnes jeví jako vypočítavé a zaměřené na naivitu diváků. No jo, neurazilo, nenadchlo. / Poučení: Jsou zkušenosti, které se už dnes nedají získat. (03.11.2022)

Je to vztahový film a moc dobře zahraný, se žhavou tématikou tvrdé současnosti. Dennis jako vyšilující taťka a charakterní věrný zaměstnanec firmy se nemohl předvést lépe, má u mě bodík už asi navždy za film Den poté. Topher je pro mě nová neznámá a za svým šéfem a zástupcem vůbec nezaostával. Vyjma ukázky šíleného životníhu stylu v NY, který udává drive celého jeho mikrosvěta, mě mile překvapil nečekaný závěr. Co ale dělá film přednostním, je podobně jako v pozdějším Margin Call americká firemní politika. Český oVčan se slinou na bradě jen tupě zírá na fungování týmové kolegiality, kamarádský přístup, nezbytné tykání od šéfa po údržbáře bez trapného titulování, kdy dostat za bodrého poplácávání po zádech padáka, skoro to nezamrzí. Ovšem pokud jde o zdroje financování, v tom jsou zase jinde oni a totál(it)ně. "A máte druhou hypotéku!" A my všichni to teď budeme splácet, richtig. (29.01.2012)

Tradiční firemní mravoučná " teach to learn" pohádka se sociálním motivem, generačními výměnami nejen na basketbalovém hřišti a civilní milostnou linkou....Tenhle snímek pro mě objevil, že a) Topher Grace už konečně umí hrát, že b) Dennis Quaid ještě umí hrát a že c) Scarlet umí hrát všechno (mj. tenis, ping-pong, na schovávanou)..... Předvídatelná, humorná a neurážející komedie o stárnutí a dospívání, ale po výborném minulém počinu bratří Weitzových About a Boy jsem čekala něco víc. 7/10 (06.05.2007)