V dobré společnosti

Topher Grace byl pro mě v tomto filmu snad tím největším překvapením. Nejenže jeho přivanutí čerstvého větru do firmy byl nezapomenutelný zážitek, ale on především stělesnil Cartera jako ne úplně dokonalého a světaznalého ředitele. V některých situacích jsem si vzpoměl sám na sebe. Nervózní poklepávání nohou či "Nevím co mám udělat, abych prolomil to trpné ticho v rozhovoru, tak řeknu nějakou blbost." mě úplně dostávali. Navíc to fetišistycké pití kafe má taky něco do sebe.... A Scarlett chci k sobě domú!!!!!!!!!!!!!! (22.06.2008)

jsem velice překvapen. nevím, jestli jsem pouze zvolil vhodný ,,timeing", nebo se v komediálním žánru začíná něco dít. i když se film dotýká neveselých věcí, dokáže zaujmout obyčejnými starostmi a radostmi, které se můžou přihodit i vám. a minout by vás nemuseli ani některé myšlenky. bohužel se zde nachází takové malé hluché místečko. ale když mě začal snímek trochu (opakuji: trochu) nudit, přišlo finále, které opět hladilo duši mou (nejen filmovou). zajímalo by mě, zda se po zhlédnutí zamyslíte, jestli děláte to v co věříte. já někdy nevím. (02.10.2005)

Nenáročná komedie pro náročné, zní to trochu divně, ale je to nejjednodušší definice filmu, který pohodově dokáže uspokojit náročné choutky zarytých cyniků, kteří se rádi navážejí do komedií těžících z ústředního tématu, kterým je ostrá konfrontace dvou generací. Paul Weitz natočil na americké poměry velmi uměřené dílo oplývající chytře napsaným scénářem, jehož základní linka sice připomene cokoliv jiného z už vzpomínaného žánru, ale duchaplné dialogy, režisérsky velmi inteligentně vystavěná zápletka a hlavně špičkové herecké výkony, staví tento film nad ty „jiné“. Střetnutí Dennis Quaid – Topher Grace a vzájemná chemie Topher Grace – Scarlett Johansonn, vytvářejí jedinečný herecký koncert, na který je radost pohledět. Při pátrání v paměti po podobném filmu, u kterého jsem se tak dobře pobavil, by mi možná nestačil ani dalekohled, jak je to dávno. A o to víc si pak budu pamatovat tento (05.08.2005)

Není to nejlepší film, jaký jsem kdy viděla, na druhou stranu se takhle sympaticky civilních filmů, které vás ale nenudí ani na chvíli, natočí jen pár do roka. Sice se neválíte po zemi smíchy, ale tenhle kousek v sobě prostě jistou šťávu má. Taková inteligentní pohodička pro náročnější diváky, kteří si chtějí zrovna odpočinout od všech válečných a depresivních filmů. Navíc mám Dennise Quaida ráda už dlouho a svojí roli tatínkovského šéfa firmy vystihl fakt dokonale, stejně jako se Topher Grace výborně ujal role mladého, nezkušeného a trochu naivního nového šéfa. A skutečně velké plus u mě tenhle film má i za svůj trochu nečekaný (a zvlášť u amerických komedií nevídaný) konec. (23.10.2006)

DVD/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +herci, hudba, závěr -málo romantiky, málo vtipných situací/// Tohle je velmi příjemný, takoví civilní film. Jak film, tak i jednání postav na mě působí velmi reálným dojem. Scénář vkusně divákovi nabízí možnost pohlédnout do situací jaké se naskytnou, když mladej kluk šéfuje o dvě generace staršímu chlápkovi, kterého právě sesadili z postu šéfa. Mnoho situací je velmi pěkných a hlavně vždy když spolu vedou rozhovor Topher Grace a Dennis Quaid a nebo Scarlett Johansson a již jednou zmíněný Topher Grace. Ostatní postavy sice tolik do příběhu nezasahují ale určitě si svoje místečko najdou. Za zmínku stojí David Paymer, Selma Blair, John Cho a Malcolm McDowell. Snímek má jinak pěknou hudbu a dosti originální závěr. Škoda, že to nemá další pokračování, docela by mě osudy postav zajímaly./// Celkem 75%/// (10.07.2007)