V dobré společnosti

Pohodová, sympatická komedie s poznatelným rukopisem Paula Weitze. Jeho "Jak na věc" se mi sice líbilo víc (pravděpodobně hlavně díky větší porci vtipů), ale strávit večer v této dobré společnosti rozhodně není ztrátou času. Pro mě osobně je rovněž jasným plusem, že Weitz není moralista - nechává na divákovi, zda si v příběhu najde nějaké to ponaučení, nebo ne. A stejně jako v "Jak na věc", ani tady nenutí svůj příběh násilím dospět do happy endu. Podoben hlavním postavám posledních dvou filmů, pak i Weitz konečně dozrává - v jeho případě z "prcičkovského" stádia své autorské tvorby. A to je dobře. (08.04.2005)

myslím, že som ten film tak úplne nepochopila. o kom mal vlastne byť? ak o Carterovi, tak to bol dosť smutný príbeh, aj keď na konci bola nádej. ak o Danovi, tak to bola dosť nudná story. a tá love story, na ktorú som sa najviac tešila, bola úplne zbytočná, alebo minimálne postrádateľná. herci boli skvelí, ale ten príbeh ... taký nijaký (07.07.2008)

V dobré společnosti překvapí především tím, že je v rozporu s většinou současné americké komediální produkce tak nějak uměřený a kultivovaný. Neobjevuje se tam zkrátka takový ten typicky pubertální nebo buranský humor a celý snímek jako by chtěl oslovit spíš dospělé publikum, které jinak dává přednost televizní obrazovce. Není to film špičkový, protože humor v něm obsažený není tak vypointovaný, ale celé je to slušně napsané, obsazené i zahrané. Snímek zůstává na půdě produkce amerických majors, tzn. žádné velké experimenty a provokace, jen lehká společenská kritika, která ani zdaleka nedosahuje údernosti např. Lítám v tom. Má ale překvapivý konec, který se vymyká tradiční šabloně romantických happyendů. Ona ta romantická linka především díky přítomnosti Scarlett Johansson, která je pro tenhle druh žánrových snímků jako stvořená, poněkud přebíjí tu komediální. Celkový dojem: 65 %. (07.11.2010)

Úplně živě jsem si představil, jak ten mladý reklamní žralok prezentuje v zasedačce nějaké tuzemské společnosti svým podřízeným vizi o synergii a týmu - nejčastější otázka ve firemních kuloárech by pak zněla: „Co je to za ambiciózního kreténa?“ Decentní komedie o životních hodnotách a jejich relativitě, co se sice klišé vyhýba jak kníže Schwarzenberg bdělosti, ale až na pár světlých výjimek působí suchopárně a tak nějak neškodně. Navíc, vše protkáno kulturou servility v zaměstnaneckých vztazích, což beru v reálném životě se stejným despektem jako činnost v reklamním oboru.. Jen tak na okraj, schválně si během filmu představte Quaida v hnědém klobouku a světlé košili - kdyby se v roce 1942 nenarodil malý Harrison, padla by volba určitě na Dennise.. (21.01.2013)

Citlivě natočená komedie zcela přirozeně přechází v drama a zpátky, zaujme svou inteligencí a výtečnými hereckými výkony všech zúčastněných. Výtku bych měl snad jedině k poněkud idealistickému závěru, ale co už. Tohle je opravdu lék na špatnou náladu, když se nechcete nechat opíjet nerealistickými limonádami made in Hollywood. (04.09.2005)