Jáma a kyvadlo

Celou dobu mě hodně znervózňoval herecký divadelní výkon Price. Doteď nevím jestli ho mám rád nebo ne. Každopádně jeho hlas strašně rád poslouchám. Tady mi nesedl možná i proto, jak byl labilní po jeho poslední vyrovnané postarvě v Havranovi. Ostatní herci téměř nemají chybu a film měl zajímavou atmosféru. 70% (13.12.2010)

Starobylý hrad s mlhou přede dveřmi, truchlící muž a jeho půvabná sestra, nečekaná návštěva se domáhá vstupu a má tolik otázek.. Knihu jsem nečetla, takže jsem odvyprávěný příběh přijala tak, jak mi ho tvůrci naservírovali.. Atmosféra snímku se mi zamlouvala, temná zákoutí, hrobka, spousta pavučin, tajná chodba a postupné odkrývání nevyjasněného úmrtí mladé ženy.. Posledních cca 15 minut je mrazivých, zejména samotný závěr, ty vyděšené oči, ty oči.. (28.12.2021)

Asi vybočuji z řady, ale potom, co jsem viděla tento film na hodině Anglo-americké literatury, nechápu, co dělá v červených barvách. Zaprvé, s Poem tohle nemá co dočinění. Zadruhé, celý scénář je psán stylem "postavička A si všimne, že je něco v nepořádku, vyběhne na chodbu, běží hradem, připojují se k ní postavičky B, C a D, všichni doběhnou na druhý konec hradu, zjistí, že nic nevyřeší, a rozejdou se" opakovaného asi tak 10x za sebou. A konečně zatřetí, výkon Vincenta Price mi rozhodně nepřišel dokonalý, spíše tragikomický. Tenhle film má (minimálně dnes) prostě blíže ke komedii než hororu. (02.03.2010)

More plieska o skalí,starý hrad aj z jeho pôsobivým interiérom a strašidelnými kulisami,osadenstvo toho hradu niečo skrýva,temné chodby zo samými pavučinami,mučiareň zahalená do tmy-tak toto všetko je len zrnko tej mrazivej atmosféry čo tento film ponúka.Dobové kostýmy boli tiež očarujúce a hudba sa sem hodila.Herci hrali vynikajúco ale V.Price exceloval.Príbeh bol veľmi dobre prepracovaný.Film si držal veľmi obstojnú miestami až silno pochmúrno mrazivú atmosféru.Tento film vie vystrašiť a nepotrebuje k tomu ani hektolitre krvi.Len ma mrzí že B.Steel tam mala len krátky štek.Ale aj tak som nadmieru spokojný. (20.11.2014)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)