Sedm let v Tibetu

Ohromující výprava,strhující děj,krásný,mladý Brad Pitt,tohle všechno a ještě mnohem víc nabízí Sedm let v Tibetu.Film který víc než zábavu,přináší čas k zamyšlení nad smyslem života,nalezení vnitřního klidu a obsahující duchovní poselství. Když mám špatnou náladu,nebo si chci jen tak odpočinout,pustím si tenhle film,třeba jen kousek a je mi lépe.Pomáhá to dokonale. (12.01.2014)

Film sa tvári ako životopisný film rakúskeho horolezca Heidricha Harrera, ale skutočnosť je trocha iná. Film nám ukazuje zakázané mesto a čiastočne niečo zo života 14. tibetského dalajlámu vlastným menom Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Ja sa budem držať predsa len osobou Harrera. Na plátne nám ho predstavujú ako apolitického športovca, ktorý sa nešťastnou náhodou ocitol v britskom zajatí spolu s ďalšími členmi nemeckej výpravy na Nanga Parbat. V skutočnosti do zajatia Briti zobrali skupinu fanatických nacistov, príslušníkov SS, ktorých do Himalájí okrem túžby zdolať vrchol hory viedli aj rasistické dôvody. Dostali od Hitlera úlohu pátrať po germánskych koreňoch v tamojších horských národoch a potvrdiť tak teóriu o árijskej rase nadľudí. Heidrich Harrera sa do povedomia Nemecka dostal vynikajúcim športovým výsledkom keď 24. júla 1938 zliezol severnú stenu Eigeru North Face vo Švajčiarsku (Stenu smrti). Za tento úspech ho prijal osobne Hitler 27. júla 1938 v Breslau (Wroclaw) na otvorení Nemeckej gymnastickej a športovej oslave pred 150 tisíc ľuďmi. Toto športové podujatie sa konalo na štadióne Hermana Goeringa. Tu Harrera poďakoval Hitlerovi slovami „Porazili sme severnú stenu Eigeru a jeho vrchol sme dosiahli, aby sme mohli dôjsť až k nášmu führerovi,“ Ako odmenou pre neho bola účasť v 5. horolezeckej expedícii na Nanga Parbat (štyri predchádzajúce 1932,1934,1937 a 1938 boli neúspešné). Tejto expedícii sa zúčastnil už ako SS-oberscharführer (od roku 1933 bol členom nacistických oddielov SA, v roku 1938 po Rakúskom anšluse vstúpil do NSDAP a oddielov SS s číslom 73896). Všetci účastníci expedície boli vybraní na základe prísnych politických kritérií. Pod Nanga Parbat prišli v roku 1939 a po neúspechoch na severnej stene mala nájsť možnosti výstupu západnou stenou. To sa im aj podarilo (dnes je to známa Kinshofferova cesta), ale z dôvodu veľmi strmých stien a nestabilnému počasiu sa ďalšiemu výstupu vyhli. Pri návratu do Nemecka v Karáči (prístav v Pakistane, ktorý bol súčasťou britskej Indie) celý tým zatkli a internovali 3.9.1939 v zajateckom tábore Ahmednagare pri Bombaji (Veľká Británia vyhlásila Nemecku vojnu a tak všetci nepriateľskí cudzinci na britskej pôde boli vojnoví zajatci). Neskôr ich previezli do Dehradunu kde bolo ďalších niekoľko tisíc nepriateľských cudzincov. Pre prípadný útek si zvolili Tibet s konečnou métou japonskej fronty v Barme alebo Číne. Útek do Tibetu na viacej pokusov sa mu podaril a skutočne bol učiteľom 14. tibetského dalajlámu. V akej podobe archívy „Zakázaného mesta“ nezverejnia asi nikdy. Mojou snahou bolo uvoľniť a spresniť životopisné omyly rakúskeho horolezca Heidricha Harrera. (06.03.2019)

Pokud bych chtěl vidět zfilmované téma okupace Tibetu sáhnu raději po filmu "Kundun", pokud bych se chtěl kochat himalájskými scenériemi tak raději třeba s filmem "Himaláj - Karavana". A pokud jde o putování za poznáním a hledáním sebe sama, tak by jich bylo asi více. Na druhou stranu je tenhle film přeci jen o něco filmovější než uvedené dva lehce dokumentaristické snímky a má řadu hezkých momentů. Kdyby ho dostal pod ruku jiný režisér, tak možná. Tím nechci říct, že Annaud je režisér špatný, jen se v rámci svého stylu veze po standardně líbivém povrchu. Ale když nebudeme hledat ve filmu něco víc, i tohle může mít své filmové kouzlo. (30.03.2005)

Když jsem se rozhodl podívat se na ty "tibetské" filmy, sliboval jsem si víc od Scorseseho Kunduna. A dopadlo to právě naopak. Tohle není hold polobožskému dítěti, nýbrž dobrodružný příběh smrtelníka s ne zcela obdivuhodným charakterem. Je to naleštěné a hodně to spoléhá na genia loci (v tomto případě se točilo v Argentině, což pokládám za dobrou volbu). Ale obstojí to jako zajímavý dobrodružný film. (10.08.2013)

Místo na vrcholu Nanga Parbatu skončil v britském internačním táboře, ze kterého pláchl, aby se dostal do bájného města Lhasy. Našel klid i přátelství. Zprvu sebevědomý blonďatý náfuka odchází z vlasti posedlé ideály nacismu a z vlasti, ve které nechává těhotnou manželku, aby všemu tak nějak unikl. Jenže plány jsou jedna věc. Příběh rakouského horolezce Heinricha Harrera dokonale posloužil režisérovi Jean-Jacques Annaudovi, který se zajímal o odlišnosti několika kultur, o nitro a proměnu jednoho zatoulaného muže. Čínská agrese i nacismus jsou vyobrazené jednoduše jako ti zlí, prostě konec jednoho snu o svobodě, a víc s tím neotravujte. Pár velkých okamžiků to má, ale celkově mi ta „bezproblémovost“ a „nekonfliktnost“ vlastně vadily. Brad Pitt už tehdy spolehlivě dokazoval, v jakých polohách se cítí dobře. (04.02.2016)