Bolševikova slabina

Jak už tu bylo od JitkaCardova zmíněno, blíže než Lolitě má opravdu Slabost bolševika ke Studu. Cyničtí téměř-čtyřicátníci, pokračování fenoménu "singles", kteří v mládí propadli opojné chuti ryzí individuality a možnostem, které jim svobodný svět nabízel. O to více hořké je poznání, jakou daň za toto opojení platí nyní. Cosi ještě více znepokujícího je však skutečnost, že zatímco na tělesných požitcích závislému Fassbenderovi je dána možnost volby a rozhřešení, Tosarova postava toužíci jen po opravdovém citu lásky je odsouzena nemilosrně k žaláři. Škoda jen, že Cuenca nevládne tolik svému řemeslu jako McQueen. Mohl by to být o dost zajímavější dialog. Co se však týče hudebního doprovodu, zde je dialog přímo mistrovský. (29.08.2012)

Hnusný to chlap, Pablo Lopez. Ani náhodou jsem mu nefandila. Ne proto, že se zamiloval do teenagerky, ale proto, jak se choval k ostatním, hlavně ženám. Postupem času se v tom nerovném vztahu plácal, až mi ho bylo chvílemi líto. Když ho nakonec dostihla karma definitivně, bylo mi ho líto úplně. No řekněte sami, není to divný film :-) (02.04.2017)

Film Stud našel v tomhle filmu svůj dokonalý kontrapunkt. Ještě se mi nechce věřit, že tak omračující spojení existuje. Nenapíšu brzy podrobněji, ty vzájemné, pod různými úhly natočené reflexní plošky vytvářejí podivuhodnou mozaiku, ale ona se pod soustředěným pohledem propadá stále hlouběji, jemněji a hladčeji, a popisovat křišťálovou kouli v její slité zcelené kráse je nekonečná práce, nebo ticho. (20.03.2012)

Zvláštne pôsobiaci snímok, ktorý si ma získaval len veľmi pomaly. Úvod je nemastný-neslaný, kde jediným spestrením je situácia, kedy chlapík narazí do tej ženskej a začnú si nadávať. Pablova kríza stredného veku ma skoro unudila na smrť. Inak celkovo, mužská hlavná postava mi bola hrozne nesympatická a vôbec sa mi tam nehodila. Našťastie od miesta, kde sa Pablo začne konečne zbližovať s mladučkou študentkou a ona sa mu začne poddávať a vracať zmysel života, film značne stúpol na zaujímavosti a koniec tiež nič nepokazil, aj keď priznám sa, pár vecí mi tam bolo nejasných. Inak podľa môjho názoru ide o jeden z filmov, kde pred samotnou projekciou veľmi pomôže, ak si divák najprv prečíta knižnú predlohu. Hlavná myšlienka a dôvod prečo sa hlavný hrdina označil za boľševika mi bol síce jasný aj bez toho, ale v dejovej linke sa vyskytuje ešte plno ďalších situácií, ktoré sa vnímajú len ťažko alebo vôbec. Samotný film ich ozrejmuje iba málo a neucelene. 70/100 (31.05.2016)

Mariu Valverde jsem "objevil" už dávno, ale přes veškerou předvedenou erotiku (Madrid, 1987!) v pozdějších snímcích, asi nejhezčí zůstane tady, při svém celovečerním debutu. Kolegové se tu několikrát rozplývají nad herečkou samotnou, nad dusným, neeroticky erotickým dusnem, naplňujícím film. Nic z toho není přeháňka. Luis Tosar byl vybrán záměrně - na první pohled se k Marii nehodí, je starý, plešatý. Všimněte si ale, jak s postupem času kamera stále častěji rámuje jeho tvář s horním ořezem, takže nevidíte pleš, ale končíte nad obočím. Jeho rysy jsou podobné Robbie Williamsovi, a co si budeme nalhávat, to je známý playboy. Tenhle film skutečně bublá pod povrchem, jak píše kolega Cervenak. Dokázal bych se na schůzku, nevinnou schůzku bez doteku i jen ruky, Marie a Pabla dívat celé hodiny. Scénář je zajímavý, nečekaný, naprosto netušíte, co bude dál. Nejvíc ze všeho bych ale vyzdvihl způsob, jakým byla napsána a zahrána postava Marie. Patnáctiletá dívka, ještě ne žena, ale dávno ne dítě, a její první velká láska, postupně se rozvíjející, přemýšlená. Ta realičnost mi vyrazila dech. Takhle chová, dívá, dýchá a myslí zamilovávající se dívka, zkoumající a nahlížející svou známost. Maria za tohle herecky hodně vysoko! (03.05.2017)