Masakr na svatého Valentýna

Béčková dobová gangsterka se tváří hrozně vážně a faktograficky, ovšem ve velkém množství zaměnitelných kriminálníků (představovaných voiceoverovými medailonky) se divák rychle ztratí a jakékoliv jejich osudy mu budou šumák. Zjednané vraždy či odplaty se střídají jak na běžícím pásu a celý kolotoč násilí mezi gangy Capona a Morana směřuje k titulnímu masakru – ze kterého se film snaží udělat nejvýznamnější událost celé éry, ovšem ve výsledku jde o prostou popravu, která sotva (v dnešní době) šokuje. (13.07.2020)

R.Corman předběhl dobu a natočil širokoúhlé dokumentární drama, v němž jen tak mimochodem přímo inspiroval De Palmovy Neúplatné (scéna s baseballovou pálkou). J.Robards ani tak nehraje Al Caponeho, jako spíš předvádí, jak by slavný gangster vypadal a choval se, kdyby jej hrál Humphrey Bogart (ta podoba je v některých záběrech až neskutečná). (09.10.2012)

Název filmu je jak stvořen pro horor a přitom jde o něco úplně jiného. Vyprávěčova slova mě během sledování rušila. V podstatě by stačila jen v úvodu jako seznámení s dobou, do které je příběh zasazen. Takhle mi to připomínalo jenom nějaký výňatek z dlouhé policejní zprávy, kterou napsala obyčejná kancelářská myš, co se pokusila rozvášnit. Škoda. Mohla to být povedená gangsterka. (07.12.2016)

Jméno Roger Corman je pro zasvěcené jakýmsi synonymem pro lehkou béčkovou zábavu, ale není to úplně pravda. Masakr na svatého Valentýna se sice utápí ve zkratkovitosti a přesycuje množstvím aktérů, z nichž řadu odbude jen pár větami vypravěče, ale na druhou stranu si drží suverénní tempo a svým netradičním stylem "Kroniky ohlášených smrtí" přidává hlavně v závěru příjemný a ozvláštňující rámec. Moc se mi líbily živé kamerové jízdy v převážně interiérových scénách i výkony herců (mezi nimiž lze na chvíli zahlédnout i Jacka Nicholsona), čímž snímek předchází formálním kouzlům Martina Scorseseho, jenže už jenom ve srovnání s prvoligovými, hutněji vygradovanými gangsterkami od Mártyho a spol nemůžu dát víc než hodně silné 3*... (24.05.2018)

„..on the last morning of his life..“ Docudrama o mužích, kteří zemřeli přirozenou smrti (přirozenou na činnost, kterou vykonávali) a od Cormana snaha zachytit gangsterství jako něco, co hrálo významnou roli v rozvoji americké kultury. Tentokrát ovšem bez typického romantizování, při kterém je hlavní hrdina postaven proti systému a divák má tendence mu fandit. Jenže nezůstalo jen u toho. Svou rozjíveností to připomínalo muzikál, přičemž pěvecký sbor představovaly zvuky Thompsonů, brokovnic a úderů tupými předměty, teatrální Robardsův Capone to tahal k divadlu a spor o kožich Segalova gangstera Gusenberga a jeho blonďaté ozdoby zas neměl daleko do grotesky. Kdo najde v miniroličce Jacka Nicholsona, může si potřít kulky česnekem.. (10.09.2024)