Masakr na svatého Valentýna

Mafiánské filmy z období prohibice mají kouzlo a Masakr na sv. Valentýna není výjimkou. Podíl na tom má nejen celkové zpracování, ale též skvělý Robards v roli Al Caponeho (podobnost mezi hercem a skutečným Scarface je však skoro nulová). Chválím také komentáře doplňující dílčí scény, čímž je divák obohacen o cenné historické informace. (03.03.2020)

„..on the last morning of his life..“ Docudrama o mužích, kteří zemřeli přirozenou smrti (přirozenou na činnost, kterou vykonávali) a od Cormana snaha zachytit gangsterství jako něco, co hrálo významnou roli v rozvoji americké kultury. Tentokrát ovšem bez typického romantizování, při kterém je hlavní hrdina postaven proti systému a divák má tendence mu fandit. Jenže nezůstalo jen u toho. Svou rozjíveností to připomínalo muzikál, přičemž pěvecký sbor představovaly zvuky Thompsonů, brokovnic a úderů tupými předměty, teatrální Robardsův Capone to tahal k divadlu a spor o kožich Segalova gangstera Gusenberga a jeho blonďaté ozdoby zas neměl daleko do grotesky. Kdo najde v miniroličce Jacka Nicholsona, může si potřít kulky česnekem.. (10.09.2024)

Téměř dokumentárním stylem skvěle natočená gangsterská historka od režiséra, který až na svoje poslední tři filmy všechno natočil v jedněch kulisách a prošlo mu to!--Trošku mě rušilo že můj oblíbenec Robards (jak já jihnul nad jeho ,,bídníky" v Tenkrát na západě, nebo Baladě o Cable Hogueovi) tu byl o něco starší, než by byl Capone v reálu (Caponovi bylo v r.29 teprve třicet) a té jeho démoničnosti (ve srovnání s přízemní krutostí těch ostatních) snad až příliš. Ale to je prostě Corman. (11.06.2011)

Film detailně mapuje události a osobnosti, které měli se 14. únorem 1929 co dočinění. Bohužel u osobností to je paradoxně na škodu, protože v záplavě všech těch mafiánských jmen jsem se začal zanedlouho topit. A casting se dle mého názoru moc nepovedl. Jason Robards se pro roli Capona vyloženě nehodil - není mu ani vzdáleně podobný a i jeho vystupování mi nevonělo. Průměr. (23.06.2011)

Název filmu a pověst režiséra vytváří očekávání druhořadé akce pro drive-in kina, ve skutečnosti je Masakr na svatého Valentýna zřejmě nejambicióznějším projektem Rogera Cormana. Natočený pro velké studio, se známými herci a, soudě z bohatosti výpravy, také se slušným rozpočtem (který ale Corman, uvyklý guerillovějším podmínkám natáčení, nevyčerpal). Atraktivní komponenty Masakru nezačínají produkčními hodnotami a nekončí otevřenějším zobrazením násilí, které dnes oslní málokoho. Nádherně přímočará, na průběh více než na výsledek soustředěná gangsterka vyniká „živějším“ zapojením kamery, důrazem na faktografickou přesnost a sebeuvědomělýmm vyprávění. Tvorbu Cormanova žáka Martina Scorseseho tak film předjímá jak po stránce obsahové, tak formální. 75% (07.06.2011)