One Piece

Bohužel, jak dobře to začalo a s jakou vervou jsem se do úvodních dílů pustil, tak nasraně, unaveně a otráveně kráčím od Luffyho bandy směrem vzad po 206. dílu, zděšen perspektivou, že bych se na něco takového měl vydržet dívat ještě několik set (!) dílů. Nevěřil bych, že to někdy napíšu či řeknu, ale zlaté fillery u Naruta, Bleache či Fairy Tailu, byť jsou sebehorších kvalit. Takové fillery může aspoň člověk přeskočit, nikoli ovšem dlouhé, předlouhé, jak zločinec na skřipci natahované epizody plné vyčerpávajících rekapitulací předchozího děje, jež jedou podle mangy. Právě ty rekapitulace předchozího děje a otravné natahování soubojů jsou asi tím největším zlem, kvůli němuž jsem byl nucen One Piece zahodit. Než se někdo odhodlá na někoho zaútočit, než někdo úplně na kaši vstane ze země, než se někdo vykecá a pronese několik květnatých vět plných patosu či vět o soudržnosti přátel, než někdo zevrubně popíše jednu ze svých hissacu waza… tak si kolikrát stihnu jít udělat kafe nebo čaj a napětí je náhle fuč. Smutné přitom je, že nějakých prvních sto epizod bylo vše výše uvedené přítomno v rozumné míře, nezabíjelo to tolik akční potenciál scén, hezky to šlapalo a seriál si mě dokázal pevně udržet u obrazovky, leč od časů dobrodružství v Alabastě a zejména na Skypieji (!) pokleslo mé nadšení jak loď Titanic do hlubin oceánu. Co si však dokázalo aspoň těch prvních sto dílů získat si mou přízeň? Zkrátím to: postavy, hudba a humor. Byť jsou hlavní postavy vesměs schematické, nezpozoroval jsem u nich nějaký hmatatelnější vývoj a mají většinou jen málo výrazných rysů, jimiž si snaží získat diváka – jak píše Subjektiv, s jehož komentářem se z velké části shoduji –, jako skupina fungují velmi dobře a umí si diváka získat a pobavit. Vždy optimistický a vtipný ňouma Luffy, odhodlaný a věrný Zoro, vychcaná Nami, sarkastický a nadržený Sandži, postava vtipálka Usoppa a tajemná Nami. K náboru dalších členů Slamáků, dalším zdlouhavým dobrodružstvím a dalším gagům jsem však již ztratil chuť se dostat. Možná až se někdy budu nudit a budu chtít zkusit dát One Piece ještě jednu šanci, tak zjistím, že díly od 206. dílu jsou opět vynikající, ale momentálně si to nemám chuť ověřovat. Lepší a dospělejší než Fairy Tail, ovšem podobně repetetivní. Chytřejší než Bleach, ale mému srdci kvůli své umělé natahovanosti méně bližší. Ať se na to dívám sebeobjektivněji, Naruto mi z této čtveřice navzdory mnoha Kišimotovým přehmatům vychází stále jako vítěz. Na neotřesitelný piedestal nejlepšího šónenu bych tak One Piece na rozdíl od mnoha fanoušků rozhodně nepostavil. (16.06.2012)

Pro mně absolutně nejlepší Shonen co se na televizních obrazovkách objevil. Je vtipný, napínávy, s úžasné prokreslenými postavami a světem do kterého by se chtěl určitě podívat každý kdo se prokouše k aktuálnímu dílu. Seriál je tu s námi už neuvěřitelných 14 let a podle autora původní mangy je momentálně v polovině příběhu. Jsem zvědavý jestli se někdy dožiju konce ale rozhodně se na to těším. Ne proto, že bych chtěl aby už to konečně skončilo ale proto abych se dozvěděl, jestli se Luffy nakonec pirátským králem stane nebo ne :) (20.05.2013)

Myslím, že už mám něco nakoukáno, tak bych si to dovolila ohodnotit. Nejprve bych začala krátkým srovnáním s ostatními nekonečnými anime, které mám rozkoukané. Srovnání to bude skrze hlavní postavy. Když jsem začala koukat na Naruta, ten kluk v tom oranžovém kombiné byl naprosto příšerný, nemohla jsem ho vystát. Ale teď je vše jinak, postupně jsem si ho oblíbila, až se stal postavou, kvůli které na to koukám. Ale začátky pro nás byly těžké. U Bleache jsem si Ičiga na začátku neoblíbila nijak závratně, ale ani mi nebyl protivný, takový neutrál, a to mu vydrželo až do posledních dílů, je mi jedno, jestli umře, je mi jedno, jestli vyhraje. Prostě tak nějak koukám. U Kateikyō Hitman Reborn! jsem Cunu na začátku nesnášela, protože pořád řval to své "Tasukete!!" a bulel a třásl se. To je přesně ten typ postavy, kterou prostě nesnáším, naštěstí je lůzr s potenciálem, takže nějak už bojovat umí, ale pořádně to ukáže až za dlouho. Nyní, jak čas postoupil, tak mám Cunu ráda jen, když bojuje, to konečně vypadá jako chlap. Mimo ně, mi příjde, že se jen krčí, ustupuje a občas prohlásí něco o ochraně kamarádů a bla bla bla. Typickej šónen představitel. Ale tady, bože Luffy, já si ho zamiloval už v prvním díle a se vším všudy. Když bojuje, když nebojuje, když jí, když je nadšenej... prostě Luffy je hlavní představitel No. 1 a už jen kvůli němu vím, že mi stálo za to se na One Piece podívat. Ale víte, coje ještě lepší? Že takovéhle postavě zdatně sekundujou další charaktery, které za to také stojí - Sanji, Robin, Zoro, Chopper, Nami a i ten Usopp, který mě občas rozčiluje svým srabátsvím, umí potěšit nějakou akcičkou nebo aspoň hláškou. Někomu může vadit styl kresby, ale pokud opravdu zaujmou postavy, tak nějaká kresba je fňuk, nebo si na ni lze zvyknout. Dalším velkým bodíkem je hudba - okolo 70. dílu a výš se znatelně! začíná zlepšovat a dokáže naprosto dokonale dokreslit náladu, děj. Finální boj v Alabastře mi málem vzal dech, když se ozvala vážná hudba - byla jsem tím překvapená a ono to víc, jak krásně to tam padlo. Další velkým kladovým bodem je komika, aspoň pro mě. Fakt se s nima vždycky tam zasměju, i když ty vtipy už jsou ohraný, na mě pořád fungujou. Nemyslím tím to jejich ksichtění, to naopak klidně můžou ubrat. Každopádně baví mě s nimi cestovat, jsem s nimi šťastná, mám chuť vyjet na moře, chci ucíti vůni slanýho moře. I když dokážou postrašit nehorázným počtem epizod, já jdu s nima, protože lepší partičku aby člověk pohledal. Vážně, ukažte mi lepší! :-) Btw. Písnička, kterou má Sogeking je parafráze na Segata Sanshira, že jo? :-D /// Dobře no, když se člověk probere z opití, tak zjistí, že to samozřejmě nějaký ty zápory má (třeba to strašné prodlužování), ale i s tím se dá žít a udělit 5* :-) ALE člověk samozřejmě vystřízlivý. (30.06.2010)

Nemůžu si pomoci, přestože mne straší ta délka tak už po 8 dílech jsem nadšen. Prostě z toho čiší něco, co mě přitáhlo a myslím, že nepustí až do konce. Parádní hudba a to očekávání jaká bude Grand Line. No moc se těším. Ale pak jsem zjistil, že původní manga má teď 628 dílů a to ještě nejsou ani za Grand Line. Takže dobré, ale protože čtu mangu, tak seriál budu jen okrajově pro dokreslení. Změna: Manga mě nadchla tak, že nemůžu než změnit hodnocení na max. Protože tohle je epický příběh o přátelství, odpuštění a vůli jít si za svým snem. (22.05.2011)

Anime patrí medzi moje najobľúbenejšie filmové žánre. One Piece radím na vrchol v ketórii anime. Keď sa nad tým zamyslím, tento seriál si dokázal získať moju pozornosť a stále juu má, už vyše 8 rokov, od chvíle ako ho v roku 2003 začali nemci vysielať. Bežal pravidelne o 15:40, vždy som si popri anime na RTL2 písal úlohy do školy, pričom sa na naučil perfektne nemčinu. Prvé časti ma síce moc neoslovili. Keď som videl v mori plávať nejaké čudné kreatúry, deti plaviace sa na mori hrajúce sa na pirátov a kráľa pirátov umierať na popravisku v každej zvučke, zdalo sa mi to dosť čudné. Neskôr, keď si Luffy zregruitoval prvého člena svojej posádky som si seriál doslova zamiloval. Postupne sa jeho partia rozrastala a s každým novým príbehom som ich mal viac a viac rád. Síce ciele každého z nich sú odlišné idú za nimi spoločne, však v dobrej partii ide všetko ľahšie. Nové časti si ešte stále s radosťou pozriem ak sa nájde trochu voľného času, ak nie siahnem po mange. Najviac ma šokovalo, keď som minulý týždeň pozeral opäť verziu s nemeckým dabingom a aj po piatich rokoch som vedel naspamäť všetky slová soundtracku: "Ihr wollt meinen Schatz? Den könnt ihr haben! Sucht ihn doch, irgendwo habe ich den größten Schatz der Welt versteckt!"... Skláňam poklonu tvorcovi tohto skvostu Eiichirovi Odovi. (30.12.2011)