Dealer

Veľmi som sa tešil na tento film a to hlavne preto, lebo veľa užívateľov prirovnáva film k tvorbe B. Tarra a A. Tarkovského. Už vstup do filmu zvláštnymi titulkami a úvodnou scénou mi vyrazil dych a potvrdil mi, že to bude moja šálka kávy. Pomalé tempo, fantastická kamera, ťažká atmosféra a počas celého filmu depresívna hudba a zvuky. Pri niektorých scénach som mal pocit akoby som si šľahol aj ja. Dokonalé... (16.03.2013)

Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2 (24.11.2013)

Proti filmům o drogových narkomanech a dealerech nemám nic, proti drogám a dealerům samotným už ano, ale jiný Dealer v režii Refna mě před časem pohltil nekompromisně syrovou atmosférou, svižným tempem a neustále nervním rozpoložením, v jakém se fetující týpek v podsvětí nacházel... a nedávno mě díky unikátnímu vizuálnímu podání značně nadchlo i Noého Vejdi do prázdna. Obojí mi nabídlo dostatek atraktivity i jisté negativní tíhy. Benedek Fliegauf mě však tady dostal do stavu ryzí, pocitově chladné letargie, během níž jsem si často stihl pokládat otázky, k čemu je existence 132 minut dlouhého, pomalu se táhnoucího filmu o depresi a prázdném životě drogového dealara dobrá. Radikální styl filmu mě nechytl, snad až na několik atmosféričtějších záběrů dlouhých chodeb nebo jízd na kole, a poselství bych zvládl pobrat i s pětinovou stopáží, i bez sledování několika minut záběrů kamery kroužící kolem fetující postavy. Vnímal jsem po většinu času přede mnou jakési šedé prázdno, do kterého jsem však tentokrát vejít (možná naštěstí?!) nedokázal, přestože začátek z nemocnice mě hodně chytl. A když se v poslední třetině film ze své monotónnosti aspoň částečně probral směrem do rodinného dramatu, dělo se tak ve chvíli, kdy mi bylo skrze antipatie k hlavní postavě již dávno vše naprosto lhostejné. Déle jsem to u ničeho nepsal, ale tenhle zážitek byl pro mě silně na hranici (ne)dívatelnosti. [30%] (29.08.2024)

To je přesně ten případ filmu, kterému dávám 3 hvězdy ne za to, že by byl špatný, ale za to že mě nudil a já nechtěl aby mě nudil. Já chtěl aby mě sakra bavil, obzvlášť když hned na začátku vytáhl nejlepší scénu s tím podivným církevním papalášem. Jenže 132 min je zatraceně hodně, a i když s tím, jak Fliegauf svého Dealera pojal a vytvořil, nemám nejmenší problém, tak je to prostě dlouhé a bohužel i nudné. Je mi líto. 5/10 (23.09.2013)

Což o to, má to hezky ponurou atmosféru, ale je to vvveeellliiiccceee nnnaaatttaaahhhooovvvaaannnééé!!! Samozřejmě je to úmysl, ale ať se pak režisér nediví, že mu to distributoři nechtějí distribuovat. Pokud máte rádi dialogy svištící tempem jedné repliky za minutu a pokud milujete pět minut dlouhé záběry podkreslené pouze ambientním hučením, pak je to film pro vás. Vy ostatní si to sežeňte na videu a pusťte si to rychloposuvem (o nic nepřijdete). (06.07.2004)