Aienji

Je to tam! Když jsem u 21 gramů psal o mé možné hroší kůži, netušil jsem, že Jižní Korea mi za pár dnu pošle express balíček, ze kterého budu na cucky. Jakoby to snad věděli nebo co.. Je pravda, že zakončit prázdniny právě Aienji byl dobrej nápad. Ten film je plný odhodlání, smíchu a nálady, z níž by se i největší neurotik zakuckal. Ale i slz, který ovšem nejsou nucený a tím pádem nemáte pocit toho, že jste baba. Prostě se to odpočítalo a už to jelo! Může se zdát, že jsem byl připravený, vždyť Nae meori sogui jiugae jsem prořval setsakra celý, ale Aienji, byť taky končí smutně, mi dodala tu potřebnou náladu do novýho školního roku. Je to proklatě otřepaná fráze, ale i tak: "Láska je všude kolem nás!". Konec sentimentálního komentáře... (30.08.2009)

Je to pravděpodobně jeden z nejlepších jihokorejských snímků, jaké jsem viděla. Jak bylo řečeno v My Sassy Girl, Korejci mají rádi smutné filmy, což je z jejich kinematografie zjevné, ale téměř vždy je podají s milým vtipem, což platí i u Aienji. Je to smutný film, kdy se středoškolačka, jež trpí všemožnými nemocemi, zamiluje do mladého muže. Je jasné, že v tomto světě spolu už nebudou příliš dlouho, jelikož dívce nezbývá mnoho času, ale i tuto krátkou dobu si oba dokáží užít. Tvůrci tam ale přidali vtip tak, že se tam objevilo asi 5 minut, kdy jsem se v kuse smála. To z tohoto filmu nedělá jen krásné a smutné drama, při kterém nejedno oko nezůstane suché, ale také velmi příjemnou komedii, která působí jako milé osvěžení. (15.03.2009)

Panensky sterilní drama plné slz a emocí. Ona nevinnost zachází tak daleko, že za erotické vrcholy lze považovat nesmělý a snový náznak polibku a záměnu výrazů keks a sex při telefonickém rozhovoru. Připočtu-li si k tomu mírně řečeno mírně nesympatickou hlavní hrdinku s mírně naznačeným poprsím a mírně chlapeckou postavou, cítím mírné zklamání. K lásce prostě erotika patří, nemusí být polopatická či vulgární, někdy stačí jen pohled či dotek a máte jasno, a to i ve filmu. Vymazat ji? Nelze. Díky předešlému pak patřičně silně nepůsobí ani onen motiv pohledu vstříc smrti. Slzička dojetí mi ale na samotném konci přece jen ukápla. A za ni, trojku. (06.05.2015)

Podle zdejších hodnocení mám pocit, že jsem viděl trochu jiný film. Nevyléčitelně nemocná dívka žije sama se svou matkou a jednoho dne se do ní zamiluje jistý chlapec.... no, i když všichni tušíme jak to skončí, je tu jedna malá závěrečná klička a citový potenciál v sobě příběh také má. Ten je ale u mě zabit dokonale nudnou režií, která se za zvuku pohodových odrhovaček loudá k jistému konci a neobtěžuje se zavadit o nějaký zajímavější nápad, atmosféru nebo barevnější rozvedení nějakého vedlejšího motivu. Herci tomu moc nepomáhají a příliš se spoléhá na to, že téma film unese samo. A i když Korejci velmi dobře vědí, jak a kdy uhodit na tu správnou emocionální strunu, na mě to tentokrát moc nezabralo. (14.02.2006)

Keby som to mal za pár a strihám meter a niekto mi číta o miestach, kde som chcel ísť sa podívať a skrz smrteľnú nemoc nemôžem, tak sa normálne z tej komy preberiem a vypnem si sám mašinku na dýchanie. I napriek tomu, že som predpokladal ( oh, aký som neuveriteľne namakaný ) dlhý a mokrý koniec, obdivujem makačov z Korei a hnedˇ zajtra, po rannej, valím na prechádzku pred ZSku . (27.01.2011)