Aienji

Prekrásny film, v ktorom obdivujem ten cit tvorcov ako si dokázali poradiť s látkou, ktorá mohla tak ľahúčko skĺznuť do vôd toho najkýčovejšieho braku. Sympatická herecká zostava, atmosféra, ktorú nikto nevie lepšie vystihnúť ako ázijskí tvorcovia a hra s detailami, ktoré vytvoria nakoniec tak krásny celok. Jednoducho krásnosmutný príbeh, ktorý dokáže pohladiť pri srdci, dokonalá ukážka toho ako má vyzerať romantický film. (27.10.2005)

Budu vám vyprávět příběh o muži jménem Ki-Su. Když chodil na vysokou školu, šíleně se zamiloval do jedné dívky a každý den ji čekával před školou. Pak ale jednoho deštivého dne, když na ni Ki-Su čekal, ji srazilo při přecházení silnice auto a ona zemřela. Od té doby stává Ki-Su s vlaječkami před školou a řídí dopravu a když se rozprší, tak pláče. Kvůli tomuhle filmu jsem si zase připoměl, jak moc svoji přítelkyni miluju... (30.09.2007)

Tohle "dílo" na mě nepůsobí ani jako film, ale jako pírko, které mě pohladilo po ruce a přeneslo do mě nějaký pocit. A přesto, že si myslím, že Jížní Korea má mnoho propracovanějších filmů, tenhle je jeden z těch, co se mě dotkl nejvíce. Všechno to ale asi ještě vstřebávám, protože mám dojem, že koncem to neskončilo. Je zbytečné hodnotit tu scénář a herecké výkony, když si myslím, že herci to nehráli a scénář byla realita. (21.07.2011)

Podle zdejších hodnocení mám pocit, že jsem viděl trochu jiný film. Nevyléčitelně nemocná dívka žije sama se svou matkou a jednoho dne se do ní zamiluje jistý chlapec.... no, i když všichni tušíme jak to skončí, je tu jedna malá závěrečná klička a citový potenciál v sobě příběh také má. Ten je ale u mě zabit dokonale nudnou režií, která se za zvuku pohodových odrhovaček loudá k jistému konci a neobtěžuje se zavadit o nějaký zajímavější nápad, atmosféru nebo barevnější rozvedení nějakého vedlejšího motivu. Herci tomu moc nepomáhají a příliš se spoléhá na to, že téma film unese samo. A i když Korejci velmi dobře vědí, jak a kdy uhodit na tu správnou emocionální strunu, na mě to tentokrát moc nezabralo. (14.02.2006)

Ak by som raz stál pred voľbou vybrať pre budúce generácie filmy, ktoré by najlepšie charakterizovali žáner romance, výber by pozostával takmer výlučne iba z juhokórejských snímok. Ich emociálny dopad na mňa sa veľakrát slovami ani nedá opísať - podobne ako nedokážete nikdy vystihnúť skutočnú lásku - áno, tú PRAVÚ - JEDINÚ, ktorú môžete iba zažiť a hlavne CÍTIŤ. Keď sa vám chce smiať a plakať zároveň, keď každým okamihom svojho bytia a každou bunkou v tele kričíte do sveta aké nádherné je ŽIŤ, MILOVAŤ a BYŤ MILOVANÝ. Keď pohľadom rozdávate lásku všetkým a všetkému naokolo, keď... . Vždy keď vidím ďaľší juhokórejský romantický film, ktorý ma emociálne vytiahne do neba, myslím si, že už nič krajšie (alebo prinajmenšom rovnaké) sa nedá natočiť. A pokaždé sa tak nádherne zmýlim. ...ing je toho ďalším dôkazom. Už od úvodnej sekvencie na prechode pre chodcov som dostal jedným milým pohľadom a jemnou hudbou jasný signál, že je tu ďalší filmík, ktorý si získa moje srdce. A krásne obrazy (postupne zaplavované objímajúcim a jemným humorom, ale i smútkom) sa rinuli ďalej. Netreba žiadne efekty - iba skutočné a na city nekonečne obsiahle srdce, ktoré dokáže viesť svoje ruky a pracovný tím naokolo k zobrazeniu nezobraziteľného. Vďaka takémuto prístupu aj zdanlivo "obyčajná" scéna navliekania baletných cvičiek dokázala moje telo roztriasť do neopísateľne emočne nabitých vibrácií, kedy som od dojatia musel stopnúť film a scénu si dopozerať až potom, keď sa trocha upokojím... . A keď sa upokojím ešte viac, tak si rozhodne tento film pustím znova a znova a... . (07.06.2005)